4 C 16/2023-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 13 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej v plné výši splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání a zároveň nepřekročit sjednanou výši. Svůj závazek žalovaná nedodržela, kontokorent přečerpala a dostala se s úhradou dluhu do prodlení, proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne [datum] celý dluh za splatný. Ani přes opakované výzvy neuhradila žalovaná do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud ze žalobkyní předložených listin, a to zejména ze souhrnu procesu sjednání úvěru, smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek a ceníku za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 13 000 Kč a s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu, avšak této své povinnosti nedostála, jak je zřejmé z předložených výpisů z účtu a z upomínky ze dne 11. 12. 2021. Dopisem ze dne 3. 2. 2022 oznámila žalobkyně žalované, že ke dni [datum] převedla pohledávku za žalovanou na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala ji k úhradě dluhu. Z historie úvěru je zřejmé, že dlužná částka činí 15 816,30 Kč. K její úhradě byla žalovaná vyzvána také předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2022. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr až do výše 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala nepřekročit sjednaný limit, avšak tuto svoji povinnost v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnila a úvěrový rámec přečerpala. Porušila tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud jí proto uložil povinnost uhradit dlužnou částku spolu s úrokem, který žalobkyně požaduje v nižší sazbě, než stanoví smlouva, tímto rozsudkem. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalované podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení představují částku 2 252 Kč. Platební místo vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.