4 C 186/2023-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 111 079 Kč spolu s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 134 446 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila podmínky, za nichž měla úvěr splácet, byla vyzvána k jednorázové úhradě dluhu. Na výzvu žalobce uhradila pouze částku 4 800 Kč, dne 6. 9. 2022 jí proto byla zaslána také předžalobní upomínka. Žalobkyně nyní eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 111 079 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu a dlužné splátky do data zesplatnění, smluvní pokutu a úrokové vyrovnání. Vedle toho žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Úvěrovou smlouvou č. [číslo] prokázala žalobkyně, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, jejíž součástí jsou též úvěrové podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 134 446 Kč, a to za účelem koupě osobního automobilu. Pravidelná měsíční splátka byla sjednána na částku 3 630 Kč. Úroková sazba potom byla sjednána na 20,967644 % ročně. Podmínky splácení úvěru byly upraveny v hlavě páté úvěrových podmínek. V hlavě osmé pak byla zakotvena povinnost splatit na požádání celý úvěr, pokud se dlužník dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Z přehledu plateb žalované je patrné, že poslední pravidelnou splátku uhradila dne [datum]. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 20. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky do [datum], neboť úvěr řádně nesplácela a dostala se tak do prodlení. Úvěr byl přitom zesplatněn ke dni [datum], jak je zřejmé z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku 4 800 Kč, která byl započtena částečně na dlužné splátky do data zesplatnění a částečně na náklady na vymáhání. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad z účtu žalované je dále zřejmé, že žalovaná částka sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 100 178,91 Kč, dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 10 050 Kč, smluvních sankcí ve výši 570 Kč a obchodního úroku do data zesplatnění úvěru ve výši 350,09 Kč. Dále je zde vyčíslen úrok za období od 21. 5. 2022 do 16. 3. 2023 ve výši 13 197,97 Kč a úrok z prodlení za období od 4. 6. 2022 do 16. 3. 2023 ve výši 10 244,54 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně doložila soudu, že zmíněná výzva byla žalované řádně zaslána. Po provedeném dokazování považoval soud skutkový stav za dostatečně prokázaný a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Je prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy, z výpisu platebních transakcí je zřejmé, jakým způsobem byla dlužná částka vyčerpána, jak byl připisován úrok i poplatky a další úkony. Je rovněž zřejmé, jakým způsobem byl připisován úrok z prodlení. Výši žalované částky považuje tedy soud za prokázanou, žalovaná ji nijak nezpochybňovala. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud věc posoudil i podle § 1970, podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy podle citovaných ustanovení a v souladu se smlouvou uzavřenou mezi účastníky návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalované zaplatit částku představující dlužnou jistinu spolu s poplatky a náklady na vymáhání. Vedle toho vyhověl rovněž návrhu na úhradu úroku a úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 788,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 444 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 5 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 17 640 Kč částkou 3 704,40 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.