4 C 202/2023-12 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 470 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej v plné výši splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným poté byla postoupena na žalobkyni. Následně se žalovaný dostal do prodlení, a proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne 18. 8. 2022 celý dluh za splatný. Ani přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud ze žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a standardní informace o spotřebitelském úvěru, z přehledů splátek a poplatků a z obratové historie za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 470 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12,01 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 6 746 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 4. 11. 2019. Protože se žalovaný po postoupení pohledávky dostal se splácením úvěru do prodlení, zaslala mu žalobkyně dne 16. 7. 2022 výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 13 824 Kč. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto byla zbývající část dluhu dopisem ze dne 18. 8. 2022 k tomuto datu zesplatněna. Ke dni zesplatnění představovala dlužnou částku dosud neuhrazená jistina ve výši 302 277,89 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 14 158,63 Kč. Dne 19. 4. 2023 byla žalovanému zaslána také předžalobní výzva. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 470 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil a dostal se do prodlení. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka řádně postoupena, úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 692 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 092 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jež nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.