4 C 242/2022-35 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 58 907,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o [anonymizováno] a následně k ní ještě kontokorentní úvěr [anonymizováno] Smlouva navázala na situaci, kdy banka na základě smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu tzv. osobního konta občana uzavřenou dne [datum] zřídila běžný korunový účet číslo [bankovní účet] a tato smlouva představuje dodatek ke smlouvě uvedené v předchozí větě s tím, že veškerý obsah práv a povinností z ní vyplývající nahrazují ustanovení této původní smlouvy. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání flexi kreditu, dále, že bude mít minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a za další, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný však porušil závazky ze smlouvy, neboť překročil úvěrový limit a vznikl mu na účtě nepovolený debetní zůstatek. Banka proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 58 707,73 Kč převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet číslo [bankovní účet], žalovaného o tomto informovala a požadovala okamžité splacení. Jelikož se tak nestalo úročila banka debetní zůstatek na běžném úvěru úrokovou sazbou 30% p.a. dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému dne 17. 7. 2019 doporučeným dopisem. Dlužná částka na úvěrovém účtu činila ke dni postoupení 58 907,73 Kč, přičemž se jednalo o dlužnou jistinu úvěru ve výši 58 707,73 Kč a dále poplatek a smluvní pokuty ve výši 200 Kč. Žalobkyně poté požadovala ještě 30% úrok z úvěru z jistiny od 22. 6. 2019 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 2,5% p.a. z částky 58 907,73 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalobkyně prokázala jednak uzavření smlouvy o flexikontu, dále prokázala, že žalovanému vznikl debetní zůstatek ve výši 58 707,73 Kč, dále prokázala oprávněnost nárokovat 30% úrokovou sazbu p.a. dle úrokového lístku platného ke dni zesplatnění za situace, kdy poté, co vyzvala žalovaného k okamžitému splacení úvěru, tento nečinil a proto převedla debetní zůstatek dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet, který byl takto úročen. K úhradě pohledávky, byť v minimální výši nedošlo, ani poté co banka postoupila pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem, jak je již uvedeno shora. Rovněž tak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, avšak ke dni podání žaloby neuhradil žalovaný z dlužné částky ničeho, a proto se žalobkyně po právu domáhá zaplacení této částky u soudu. 3. Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 2390 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Podle ustanoven § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo, které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1970 o.z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění, úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády, dle ustanovení § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postoupil i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky, nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaný žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci dosud nevrátil to, co odčerpal, porušil svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil zaplacení dluhu vůči žalobkyni jako postupníkovi tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, které žalobkyně požaduje po práv po žalovaném ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž lhůta k plnění byla stanovená dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., tak že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány za zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 357 Kč, dále z nákladů za právní zastoupení advokátem, účtované v souladu s vyhláškou 177/96 Sb. v platném znění za 4 úkony právní služby po 3 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení právním zástupcem, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum]), dále za jeden úrok právní služby ve výši jedné poloviny mimo smluvní odměny ve výši 1 730 Kč za vyjádření ze dne 30. 11. 2022. Dále náhradu hotových výdajů advokáta za pět úkonů právní služby v paušální výši 300 Kč na jeden úkon dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu tj. 1 500 Kč a náhradu za DPH ve výši 3 584,70 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH jako právnická osoba. Dále právní zástupce žalobkyně vynaložil účelné náklady na náhradu cestovních výdaj za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět v délce 110 km při průměrné spotřebě použitého automobilu 6,6 l na 100 km nafty v ceně 44,10 Kč za 1 litr nafty při náhradě opotřebení 5,20 Kč dle vyhlášky o cestovních náhradách celkem 892 Kč. Dále náhradu za promeškaný čas za 4 půl hodiny po 100 Kč celkem 400 Kč a dále náhradu za DPH ve výši 271 Kč Celkem se tedy jedná o náhradu nákladů řízení ve výši 24 574,70 Kč, přičemž soud uložil žalovanému tyto zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž platební místo bylo určeno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.