4 C 251/2023-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného limitu. Svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas žalovaný nedodržel a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne [datum] celý dluh za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žádný z účastníků se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru včetně žádosti o úvěr, všeobecných obchodních podmínek, ceníku, obratové historie a výpisů z účtu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 500 Kč. Žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení, proto jej právní předchůdce žalobkyně upomínal dopisem ze dne 2. 11. 2022. Dopisem ze dne 4. 12. 2022 právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k okamžité úhradě dluhu. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 a z výpisů z účtu má pak soud za prokázané, že žalovaný dosud na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku ve výši 10 440,30 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku. Dlužná částka přitom sestává z jistiny ve výši 9 964,30 Kč a poplatků ve výši 476 Kč. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka řádně postoupena, úroky a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 252 Kč.