4 C 276/2022-18 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 32 054 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému od 14. 10. 2021 elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec]. Žalobkyně žalovanému odebranou elektřinu v období od 14. 10. 2021 do 9. 1. 2022 vyúčtovala, avšak žalovaný dlužné částky k datu splatnosti neuhradil. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance v souladu s § 12a zákona č. 458/2000 Sb. dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Žalovanému přitom vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu dle ceníku platného v době a místě odběru. Fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 14. 10. 2021 do 9. 1. 2022 v částce 20 105 Kč s datem splatnosti [datum]. Opravnou fakturou [číslo] byla žalovanému vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 14. 10. 2021 do 9. 1. 2022 v částce 11 949 Kč s datem splatnosti [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek ze dne 8. 7. 2022, žalovaný však ničeho neuhradil. Soud věc posoudil podle § 12a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterého má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. Podle §12b odst. 2 téhož zákona jsou zákazník a provozovatel distribuční soustavy povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalovanému vznikla povinnost hradit žalobkyni platby za dodanou elektřinu dle ceníku žalobkyně, avšak žalovaný vyfakturovanou cenu za dodanou elektřinu ve vyfakturovaném období k datu splatnosti neuhradil. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v období od 14. 10. 2021 do 9. 1. 2022 částku v celkové výši 32 054 Kč. Tato částka mu proto byla uložena k úhradě, a to spolu s žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a výše úroků neodporuje ani nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z žalovaných částek ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 1 500 Kč (1 úkon právní služby 500 Kč - § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 378 Kč a soudní poplatek ve výši 1 283 Kč, to je celkem 3 461 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.