4 C 59/2023-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku 11 311 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jako dodavatel poslední instance dodávala žalované od 14. 10. 2021 elektrickou energii do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec]. Žalobkyně žalované odebranou elektřinu v období od 14. 10. 2021 do 18. 1. 2022 vyúčtovala, avšak žalovaná dlužné částky k datu splatnosti neuhradila. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance v souladu s § 12a zákona č. 458/2000 Sb. dodávala žalované elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Žalované přitom vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu dle ceníku platného v době a místě odběru. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 14. 10. 2021 do 15. 12. 2021 v částce 6 680 Kč s datem splatnosti 24. 1. 2022. Fakturou [číslo] byla žalované vyúčtována spotřeba elektrické energie za období od 16. 12. 2021 do 18. 1. 2022 v částce 4 631 Kč s datem splatnosti 7. 3. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek ze dne 14. 10. 2022, žalovaná však ničeho neuhradila. Soud věc posoudil podle § 12a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterého má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. Podle §12b odst. 2 téhož zákona jsou zákazník a provozovatel distribuční soustavy povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. Na základě shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Je nepochybné, že žalované vznikla povinnost hradit žalobkyni platby za dodanou elektřinu dle ceníku žalobkyně, avšak žalovaná vyfakturovanou cenu za dodanou elektřinu ve vyfakturovaném období k datu splatnosti neuhradila. Nadále tak dluží za spotřebovanou elektřinu v období od 14. 10. 2021 do 18. 1. 2022 částku v celkové výši 11 311 Kč. Tato částka jí proto byla uložena k úhradě, a to spolu s žalovaným úrokem z prodlení, když na úhradu úroků z prodlení má žalobkyně právo v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a výše úroků neodporuje ani nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení náleží žalobkyni z žalovaných částek ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, to je celkem 2 252 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.