8 C 120/2022-78 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] domáhal vůči žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce květen [rok] až listopad [rok]. Žalovaná předmětný byt užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] s účinností od [datum] na dobu neurčitou společně s druhým nájemcem [celé jméno žalovaného]. Nájemci neplatili řádně nájemné, a proto dne [datum] zaslal žalobce oběma nájemcům výpověď nájmu bytu, která jim byla doručena dne [datum]. Od [datum] do [datum] užívali nájemci byt bez právního důvodu. Žalovaná a ani druhý nájemce na svůj dluh do současné doby neuhradili ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne [datum]. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalobce i žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to konkrétně z nájemní smlouvy ze dne [datum], za plně prokázané, že žalobce pronajal žalované byt [číslo] na adrese [adresa žalovaného a žalované], s účinností od [datum] na dobu neurčitou, a to společně s druhým nájemcem [celé jméno žalovaného]. Z výpovědi ze dne [datum] doručené žalované dne [datum] má pak soud za prokázané, že nájemní vztah skončil k tomuto dni. Od [datum] do [datum] tak žalovaná spolu s druhým nájemcem užívali byt bez právního důvodu, jak vyplývá z rozpisu dlužných období vyhotoveného ke dni [datum]. Z rozpisu dlužných období vyplývá výše dlužné úhrady za užívání bytu, která činí za měsíc květen [rok] částku 3 053 Kč, za měsíc červen [rok] až říjen [rok] částku 6 575 Kč měsíčně a za měsíc listopad [rok] částku 3 288 Kč. To, že žalovaná svůj dluh řádně včas žalobci nesplnila, vyplývá z výše uvedené upomínky. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které upravuje nájem, a podle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné, jakož i dle následujících ustanovení, a to zejména § 2235 o. z. upravujícího nájem bytu a § 2246 a násl. o. z. upravujícího nájemné a jiné platby. Konkrétně § 2251 o. z. stanoví, že nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V dané věci žalovaná neplatila ve výše uvedených měsících žalobci jako bývalému pronajímateli za užívání bytu poté, co byl ukončen nájemní vztah a žalovaná byt přesto nadále užívala, a to bez právního důvodu. Nárok žalobce na požadovanou náhradu za užívání bytu žalovanou v období od května [rok] do listopadu [rok] je tak zcela poprávu, když na právní posouzení tohoto žalobcem vzneseného nároku je třeba vzhledem k zásadě lex specialis derogat generali aplikovat výše citované ustanovení § 2295 o. z. a nikoli obecné ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle odborné literatury (viz [příjmení], M. a kol., Občanský zákoník VI., Závazkové právo, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2014, s. 480)„ pronajímateli v důsledku prodlevy nájemce uchází nájemné, neboť by mohl byt již v mezidobí pronajmout a inkasovat nájemné od jiného nájemce. Jeví se proto spravedlivým, aby měl pronajímatel v případě prodlení nájemce právo na náhradu ušlého nájemného od tohoto nájemce“. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud žalobci náhradu za užívání bytu v předmětném období ve výši nájemného, které by jinak žalobce jako pronajímatel účtoval jinému nájemci, ani přes předžalobní výzvu nezaplatila, uložil jí soudu tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobce na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výše úroků z prodlení je přiznána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro výši úroků z prodlení je rozhodující počátek prodlení a úrok z dlužné částky je stejný až do zaplacení. Soud proto stanovil výši úroků vždy v souladu s výší repo sazby zvýšenou o osm procentních bodů, které platily v tom kterém období, kdy došlo k prodlení žalovaného s plněním žalobci dle splatnosti jednotlivých nároků na náhradu za užívání bytu. Úrok z prodlení v období od května [rok] do června [rok], kdy žalovanému vznikla povinnost platit náhradu v celkové částce 9 628 Kč, byl ve výši 8,25 % ročně, od července [rok] do listopadu [rok], kdy žalované vznikla povinnost platit náhradu v celkové částce 23 013 Kč, byl ve výši 8,5 % ročně. Z těchto výší správně vycházel i výpočet žalobce, který úroky kapitalizoval ke dni [datum], a proto mu byla přiznána částka kapitalizovaných úroků a do budoucna úroky z prodlení ode dne následujícího po kapitalizací úroků ve výši uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 233 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 633 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.