8 C 149/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím představující neuhrazené náklady za provedený nucený odtah vozidla [registrační značka] v hlavním městě [obec] dne [datum] a dále náklady spojené s parkováním odtaženého vozidla na parkovišti provozovaném žalobkyní. Provozovatelem daného vozidla byl v době odtahu žalovaný. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k vyzvednutí vozidla a k úhradě ceny za odtah a nákladů za parkování odtaženého vozidla. Žalovaný však vozidlo nevyzvedl a neuhradil dlužnou částku ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. V průběhu řízení, dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroků z prodlení výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum]. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), výrokem II. tohoto rozsudku řízení co do uvedeného nároku zastavil, aniž byl třeba souhlas žalovaného. 3. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. V dané věci má soud z předložených listin, a to konkrétně z protokolu o odtahu motorového vozidla [číslo] že dne [datum] v [údaj o čase] hodin provedla žalobkyně na pokyn strážníka městské police dle § 27 odst. 5 zákona č 361/2000 Sb. odtah vozidla [značka automobilu], [registrační značka], z ulice [ulice] v [obec a číslo], a dále, že uvedené vozidlo je od téhož dne umístěno na parkovišti žalobkyně [anonymizováno], a to od [údaj o čase] hodin. Z výpis údajů z registru vozidel má soud za prokázané, že žalovaný je evidován jako provozovatel a vlastník výše uvedeného motorového vozidla. Ze schváleného nařízení [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] má soud za prokázané, že maximální cena za nucené odtahy silničních vozidel včetně jejich střežení na parkovišti činí za odtah maximálně částku 1 900 Kč a maximální poplatek za střežení (parkovné) odtaženého vozidla částku 250 Kč za první až třetí den, částku 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den a částku 50 Kč za každý následující den. Z oznámení o odtahu vozidla a výzvy k převzetí vozidla ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný předmětné vozidlo nevyzvedl a ani neuhradil cenu za odtah a poplatek za jeho uskladnění, stejně jako z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum]. Podle této výzvy činil dluh žalovaného ke dni [datum] částku 34 650 Kč. 5. Podle § 27 odst. 5 zákona č 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle § 2 písm. b) téhož zákona je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Po přezkoumání a zhodnocení důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je po částečném zpětvzetí žaloby zcela důvodný. V dané věci stálo vozidlo, jehož je žalovaný provozovatel, neoprávněně na vyhrazeném parkovišti, a proto strážník obecní policie rozhodl o jeho odstranění. Vzhledem k tomu, že přímo z právního předpisu plyne, že vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele, porušil žalovaný svoji povinnost, když dosud žalobkyni neuhradil cenu za odtah a náklady spojené se skladováním vozidla. Žalobkyní vyúčtovaná a požadovaná cena je v souladu s výše uvedeným nařízením [anonymizováno] [územní celek], a proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyní požadovanou částku 38 650 Kč ke dni podání žaloby dne [datum] za odtah a skladování vozidla, neboť tato je uplatněna po právu. Současně soud přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, a to za období prodlení žalovaného se splacením peněžitého dluhu, neboť jej žalobkyně požaduje s souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1, věta první, o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části příslušenství. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 546 Kč a z náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu, tj. celkem v částce 1 746 Kč.