9 C 294/2022-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 27 500 Kč, který žalovaný nesplatil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o poskytnutí postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný však nereagoval ani na upomínku. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní z oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému vyplývá, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 2. 8. 2021 včetně předsmluvních informací prokázala žalobkyně, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne 2. 8. 2021 na jeho účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 27 500 Kč, tento úvěr se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 8. 5. 2022. Dne 18. 5. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradu dluhu předžalobní upomínkou, na kterou žalovaný nereagoval a dosud dluh neuhradil. 5. Soud věc právně posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. [číslo] [anonymizováno]. Jiné plnění žalobkyně nepožadovala. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 100 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 552 Kč.