9 C 317/2022-44 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 35 481,10 Kč s příslušenstvím. Uváděl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla specifikovaného v úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 652 Kč. Žalovaný se však v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou splátek, řádně svou povinnost neplnil. Tím porušil ustanovení smlouvy, v důsledku čehož byla banka oprávněna od smlouvy odstoupit, což učinila v podání ze dne 7. 5. 2020. Proto byla banka oprávněna požadovat po žalovaném úhradu splatných splátek úvěru, dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků či nákladů spojených s prodejem vozidla, případných smluvních pokut, úroku z nesplacené jistiny. Požadovala tedy na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 35 481,10 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení. Požadovaná částka se skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 23 582,03 Kč, dlužných poplatků ve výši 596,73 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 302,34 Kč. K výzvě soudu doplnila žalobkyně návrh tak, že žalovaný zaplatil na předmětnou pohledávku celkem 7 splátek ve výši 11 564 Kč. Dále uvedla, že k prodeji vozidla nedošlo, neboť to žalovaný neumožnil. 2. Žalovaný se bránil tvrzením, že žalobci nic nedluží. [příjmení] jiné uváděl, že zaplatil na dluh částku 39 000 Kč, půjčil si 25 000 Kč a nemá tedy již co splácet. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 6. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] jako úvěrující a [celé jméno žalovaného] jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ohledně částky 25 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný žádal o úvěr za účelem pořízení osobního automobilu Suzuki [anonymizována čtyři slova] 4x4 za kupní cenu 130 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 105 000 Kč byla zaplacena prodávajícímu přímo klientem, částka 25 000 Kč prostřednictvím úvěru. Účastníci se shodli na počtu splátek ve výši 24, úrokové sazbě 48,75 p.a. a RPSN 65,5 % ročně. Celková splatná částka při řádném splacení úvěru činila 39 648 Kč. Účastníci se dále dohodli, že pokud klient nezaplatí jakoukoli platbu v době splatnosti, je věřitel oprávněn požadovat zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den z prodlení. Klient je současně povinen nahradit věřiteli náklady ve výši 450 Kč za jakoukoli vystavenou upomínku. Pro případ porušení úvěrové smlouvy byly sjednány další sankce, a to náklady na vymáhání pohledávek externím dodavatelem ve výši 9 000 Kč před odstoupením od úvěrové smlouvy a 17 % z aktuální dlužné částky po odstoupení smlouvy, dále náklady na přípravu a prodej vozidla externím dodavatelem, a to převzetí vozidla 7 000 Kč, převzetí technického průkazu 1 000 Kč, úřední ověření podpisu plné moci 500 Kč, evidenční kontrola 559 Kč, znalecký posudek 1 000 Kč, registrace věřitele jako vlastníka 2 200 Kč, vyhotovení duplikátu technického průkazu 500 Kč a náklady na komisionáře 5 800 Kč Vedle toho zde byly sjednány smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč za vady v registraci a v deponaci technického průkazu, 10 000 Kč za porušení povinnosti při likvidaci pojistné události, 5 000 Kč za neplnění povinnosti pro individuální pojištění, 500 Kč náklady vynaložené věřitelem na zpracování úvěrové smlouvy podle požadavku klienta. Z žalobcem předložené tabulky je zřejmé, jaké faktury byly směrem k žalovanému vydány, je rovněž zřejmé, že za dobu trvání úvěrového vztahu zaplatil celkem 11 564 Kč, celkem v 7 pravidelných splátkách. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 11. 10. 2021, dohodou o úplatě ze stejného data a přílohou [číslo] obsahující seznam postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že na žalobce přešla pohledávka za žalovaným, že je dána jeho aktivní legitimace provedení sporu. 5. Soud musí při každém svém rozhodování zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z dikce ust. § 588 odst. 1 o. z., je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. V soudní praxi se přitom již mnoho let řeší soulad smluv o spotřebitelských úvěrech, které neposkytují bankovní instituce. Doposud se tato problematika posuzovala především v exekučním řízení, tím spíše ovšem závěry vyšších soudů musí dopadat i na řízení nalézací. Exekuční řízení je z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro nalézání práva. Proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí, a jenž je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotné práva. 6. Ústavní soud již v nálezech sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo III. ÚS 562/12 dovodil, že ustanovení smlouvy, která jsou formulářově předtištěna, neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45% z dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená jednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor z dobrými mravy. Ústavní soud například ve svém nálezu III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79% ročně a RPSN 115,32% ročně naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti. Obdobně dovodil i Nejvyšší soud, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou v rozporu s dobrými mravy (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V nalézacím řízení je tedy nezbytné posuzovat platnost spotřebitelských smluv, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. V posuzovaném případě soud hodnotil smlouvu, kterou se dostalo žalovanému částky 25 000 Kč. Jednalo se o účelový úvěr na zakoupení osobního automobilu v hodnotě 130 000 Kč s tím, že částku 105 000 Kč poskytl žalovaný z vlastních prostředků. Úroková sazba smlouvy činila 48,75 p.a. a RPSN 65,5 % ročně. Celková splatná částka při bez problémovém placení úvěru činila téměř 40 000 Kč. Žalovaný současně byl sankcionován pro každé porušení jednotlivé smluvní povinnosti částkami, které v relaci k zapůjčené částce jsou nepřiměřeně vysoké. Je tedy zřejmé, že sjednaná úroková míra fakticky přesahuje několikanásobně obvyklou úrokovou míru, vedle toho je zde řada dalších sankcí zatěžujících úvěrovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva svým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti. 9. Podle § 2991 odst. 1 o.s.ř. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdkyně žalobkyni vyplatila žalovanému 25 000 Kč, na které byla uhrazena toliko částka 11 564 Kč. Žalobkyni tak náleží rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 25 000 Kč a touto částkou, tedy částka 13 436 Kč, a to z 10 % úrokem z prodlení jdoucím od výzvě k plnění. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý byl úspěšný přibližně stejným dílem.