9 C 325/2022-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu [číslo] nacházejícího se v 7. podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec], domáhal vůči žalované vyklizení ve výroku uvedeného bytu s odůvodněním, že žalovaný byl jeho nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem dne 13. 6. 2014 s účinností od 1. 6. 2014 na dobu neurčitou. Žalovaný však zvlášť závažným způsobem porušil povinnost nájemce, neboť svým chováním a způsobem užívání bytu obtěžoval ostatní nájemníky v domě, když z jeho bytu byl opakovaně slyšet hluk, křik, mlácení a hádky. Tento stav žalovaný nenapravil ani po výzvě žalobce ze dne 31. 7. 2018. Žalobce mu proto dopisem ze dne 24. 1. 2019 zaslal výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby a zároveň jej vyzval, aby předmětný byt vyklidil do jednoho měsíce od skončení nájmu. Výpověď mu byla doručena dne 15. 2. 2019, žalovaný však byt nevyklidil a nevrátil jej pronajímateli, a to ani následně přes výzvu ze dne 18. 3. 2019. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaný se k uvedené výzvě nijak nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. V dané věci má soud z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Tábor, [list vlastnictví], za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], bytový dům, v níž se nachází byt [číslo] ulice [ulice]. Z nájemní smlouvy ze dne 13. 6. 2014 má soud za prokázané, že žalovaný jako nájemce uzavřel s žalobcem platnou nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu s účinností od 1. 6. 2014 na dobu neurčitou. Z výzvy na odstranění závadného chování ze dne 31. 7. 2018 má soud dále za prokázané, že nájemce zvlášť závažným způsobem porušoval povinnosti vyplývající jim z uzavřené nájemní smlouvy, neboť obtěžoval ostatní nájemníky nadměrným hlukem. Z výpovědi nájmu bytu ze dne 24. 1. 2019 má pak soud za prokázané, že nájemce závadné chování nenapravil a byl mu proto žalobcem nájem bytu vypovězen bez výpovědní doby. Zároveň byl nájemce vyzván k vyklizení bytu do jednoho měsíce od skončení nájmu bytu. Výpověď byla žalovanému doručena dne 15. 2. 2019. Z výzvy k vyklizení bytu ze dne 18. 3. 2019 má soud za prokázané, že nájemce byt dobrovolně nevyklidil a ani nevrátil pronajímateli. 4. Podle ust. § 1012 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Dále soud věc právně posoudil i dle ust. § 2201 o. z., dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2291 odst. 1 o. z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Dle odst. 2 daného ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. 5. V dané věci došlo k platnému skončení nájemního vztahu mezi žalobcem a žalovaným ohledně předmětného bytu, když nájem bytu skočil doručením výpovědi nájmu bytu žalovanému, neboť žalovaný zvlášť závažným způsobem porušoval povinnosti nájemce, když svým chováním a způsobem užívání bytu obtěžoval ostatní nájemníky v domě. Žalovaný tak pozbyl právo k užívání bytu ve vlastnictví žalobce. 6. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje neboje ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. V případě, že se zásah do vlastnického práva týká nemovitosti, má žaloba podobu návrhu na vyklizení. Protože žalovaný byt žalobce užívá bez jakéhokoli právního důvodu a dosud jej dobrovolně ani přes výzvy žalobce nevyklidil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Lhůta k vyklizení bytu plyne z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu.