9 C 335/2022-59 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce požadoval na žalovaném zaplacení částky 42 666,41 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Uváděl, že smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] která byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, vznikl mezi účastníky právní vztah. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena téhož dne zápůjčka ve výši 23 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit vypůjčiteli celkovou částku 70 565 Kč a zaplatit celkové náklady půjčky. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy hradil pouze částečně, proto došlo v souladu s článkem [číslo] obchodních podmínek k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 21 330 Kč. Na neuhrazených obchodních úrocích eviduje žalobce pohledávku 5 374 Kč, na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky částku 2 400 Kč, neuhrazený zákonný úrok z prodlení ve výši 1 362,40 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 8 750,01 Kč, neuhrazené účelně vynaložené náklady 3 450 Kč. 2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včas odpor. V něm namítal, že se žalobkyní nikdy žádnou smlouvu neuzavřel, z toho důvodu popírá pravost a platnost těch dokumentů, o které žalobkyně opírá svůj nárok. Dodal, že o návrhu se dozvěděl teprve z dopisu právního zástupce – z předžalobní upomínky, na kterou reagoval prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce v návrhu pouze odkázal na uzavřenou smlouvu, doplnil, že na své obraně trvá. Předpokládal, že třetí osobou, která ve skutečnosti se žalobcem jednala, je jeho bývalá partnerka [jméno] [příjmení], která z titulu společného soužití měla přístup k osobním údajům i dokladům žalovaného, k jeho účtu, který fakticky zpravovala. V současné době je mu známo několik případů obdobného jednání jmenované, která za něj podvodně vystupovala. Poukázal na to, že telefonní číslo + [tel. číslo] 169, na které byly zaslány unikátní kódy k uzavření smlouvy, není jeho číslem. 3. Z návrhu smlouvy [číslo] je zřejmé, že mezi žalobcem a žalovaným mělo proběhnout jednání, na jehož základě měla být uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 23 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 39 %, RPSN 75,8 %, celkové náklady spotřebitelského úvěru měly činit 47 565 Kč, celkový dluh částku 70 565 Kč. Splátka byla sjednána ve výši 1 177 Kč, v případě poslední splátky 1 122 Kč. Žalobce podrobně popsal proceduru uzavření smlouvy s tím, že prvotní ověření totožnosti žalovaného proběhlo tak, že žalovaný nahrál čitelně kopie dvou dokladů totožnosti (občanský průkaz a řidičský průkaz), následně odeslal na účet žalobce verifikační platbu 1 Kč. Bankovní údaje žalovaného, skrze které učinil verifikační platbu, zaslal žalobce žalovanému formu SMS zprávy na jeho telefonní číslo. Z něj také obdržel žalobce verifikační platbu ve výši 1 Kč a na tento účet zaslal částku 23 000 Kč Smlouvu tedy považoval za řádně uzavřenou. Žalobce doložil potvrzení o přijaté platbě 1 Kč od odesílatele [celé jméno žalovaného], doklad o vyplacení půjčky na účet žalovaného, rovněž kopie občanského a řidičského oprávnění. 4. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že její soužití se žalovaným trvalo asi 15 let, mají spolu dosud nezletilou dceru, bydlí v jedné domácnosti, kde o tuto dceru společně pečují. Svědkyně uvedla, že v současné době pracuje jako fakturantka s průměrným příjmem 23 000 Kč měsíčně. Vypověděla, že v průběhu soužití se žalovaným měla finanční nesnáze, které nejprve řešila půjčkami na vlastní vrub. Následně, když se dostala do insolvence, možné to už nebylo. V této situaci řešila problémy tak, že si brala půjčky na jméno přítele, neboť měla k dispozici jeho doklady, spravovala jeho účet, byla tedy schopná vše vykomunikovat. Finanční prostředky pak použila na úhradu nákladů společné domácnosti. Počínala si tak v několika případech, v jednom dokonce uzavřela korespondenčně za žalovaného soudní smír. Konkrétní půjčku od žalobce si vzala pravděpodobně za účelem opravy osobního automobilu. Pokud měla přístup k účtu žalovaného, splácela z něj rovněž splátky. Později, když si převedl prostředky k [právnická osoba], už tyto možnosti neměla, přestala tedy splátky posílat. Výpověď svědkyně potvrdil žalovaný, který uvedl, že jeho bývalá partnerka s jeho prostředky dlouhodobě hospodařila. Měl k ní důvěru, proto nečinil žádné kontroly účtu. Ze strany partnerky mu bylo navíc po určitou dobu tvrzeno, že na účet není možné se z domácího internetu dostat Tomu věřil a kontrolu neprováděl. 5. Z výpisu ke splátkovému kalendáři k předmětné půjčce bylo zjištěno, že splátky byly hrazeny do [datum], následně již nebylo uhrazeno nic. Ze zprávy [právnická osoba] a.s. soud zjistil, že není možné zjistit žádné bližší informace k majiteli telefonního čísla [tel. číslo], jedná se o [příjmení] kartu, která je pro dotázaného zcela anonymní. Uživatel čísla neposkytl společnosti žádné informace, lze tedy konstatovat pouze tolik, že platnost předplacené [příjmení] karty byla ukončena k [datum]. 6. Z protokolu o jednání před Okresním soudem v Pardubicích ve věci 17 C 248/2022 bylo zjištěno, že svědkyně [jméno] [příjmení] i žalovaný [celé jméno žalovaného] vypovídali v zásadě shodně tak, že v celé záležitosti byla angažována pouze partnerka žalovaného, která uzavřela smlouvu bez jeho vědomí. 7. Po provedeném důkazním řízení považuje soud za prokázané, že v rámci kontraktačního procesu smlouvy o zápůjčce [číslo] byla žalobci zaslána veškerá data potřebná pro uzavření smlouvy, veškeré podklady včetně fotografií údajného smluvního partnera. Z účtu žalovaného byla zaslána verifikační platba ve výši 1 Kč, následně na tento účet byla zaslána částka 23 000 Kč jako výplata půjčky, a to dne [datum]. Současně ze shodných výpovědí žalovaného, svědkyně [příjmení] i z dalších listinných důkazů vyplývá, že smlouvu měla uzavřít se žalobcem ve skutečnosti bývalá partnerka žalovaného [jméno] [příjmení]. Ta následně používala prostředky, které byly nepochybně převedeny na účet žalovaného. Předloženými a provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že smlouvu neuzavřel žalovaným nýbrž svědkyně [příjmení]. Soud tedy nevyzýval žalobce k doplnění skutkových tvrzení ani k doplnění důkazů a uzavřel, že ze strany žalovaného nebyly učiněny žádné úkony směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce. 8. Podle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) projevují strany smlouvou vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1725 o.z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Již z uvedeného je zřejmé, že pro uzavření smlouvy, tedy pro dvoustranné právní jednání, je tedy nezbytné, aby vůli k uzavření smlouvy vyslovily obě smluvní strany. V posuzované věci bylo prokázáno, že smlouvu neuzavřel žalovaný, že za něj bez jeho vědomí jednala jeho přítelkyně [příjmení]. Za této situace nelze uvažovat o to, že by k uzavření smlouvy došlo a že by jí byl žalovaný jakkoli vázán. Je však současně nepochybné, že finanční prostředky byly žalobcem poukázány na účet žalovaného. Ten je potom i spotřeboval, z jeho účtu byly hrazeny běžným způsobem potřeby jeho domácnosti. Nelze tudíž pochybovat o tom, že žalovanému se dostalo finančního plnění, ačkoli k tomu nebyl žádný důvod. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkon jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí podle § 2991 odst. 2 o.z. zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něco bylo plněno, co po právu měl plnit sám. V posuzované věci je evidentní, že na účet žalobce byly poukázány prostředky, aniž k tomu byl právní důvod. Za této situace vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat. Z provedených důkazů je rovněž zřejmé, že na účet žalovaného byla poukázána částka 23 000 Kč, z ní bylo uhrazeno celkem 11 splátek po 1 177 Kč, tedy celkem částka 12 947 Kč. Žalobci tak náleží rozdíl mezi částkou poskytnutou ve výši 23 000 Kč a částkou zaplacenou. Stejně tak mu náleží příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Z provedených důkazů je zřejmé, a žalovaný to potvrdil, že se o celé záležitosti dozvěděl z výzvy k plnění; ta je datována dnem [datum]. Nejméně od jejího doručení tedy bylo žalovanému známo, že získal na úkor žalobce plnění, které je po něm požadováno. Pokud tedy žalobce požaduje úrok z prodlení od [datum], považuje soud za prokázané, že k tomuto datu žalovaný v prodlení byl. Proto možné požadavku na zaplacení úroku z prodlení vyhovět v části, kde byl nárok uznán za důvodný. Ve zbytku bylo na místě žalobu bez dalšího zamítnout. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je faktem, že žalovaný byl v řízení úspěšný větší mírou. S ohledem na okolnosti případu, spočívající v tom, že žalovaný umožnil dispozici sv