10 C 104/2024-25 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 18 094,33 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem – společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne 18. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se její účastníci dohodli, že žalovanému bude věřitelem poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou je žalovaný povinen věřiteli zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, a to včetně úroku a smluvních poplatků v celkové výši 8 186 Kč. Celkem tedy měl žalovaný zaplatit částku 18 186 Kč do 18. 2. 2018. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil řádně a včas. Na pohledávku věřitele zaplatil pouze částku 1 299,99 Kč, což dle tvrzení žalobkyně představuje jednu splátku. Proto žalobkyně požaduje zaplacení zbývající jistiny úvěru ve výši 9 341,68 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 837,51 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 15 % za období od 19. 2. 2018 do 25. 9. 2018 ve výši 1 529,67 Kč, nedoplatku smluvních poplatků ve výši 6 706,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % kapitalizovaného za období od 19. 2. 2018 do 25. 9. 2018 částkou 476,53 Kč a dále běžícího úroku z prodlení ve výši 8, 5 % ročně a smluvní pokuty ve výši 2 045,83 Kč.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v podané žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.1. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2016 včetně předpisu splátek, žádosti o úvěr a formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 12. 2016 uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru smluvní úrok ve výši 963 Kč a smluvní poplatky (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč, poplatek za inkaso plateb ve výši 2 500 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 18 186 Kč měl žalovaný věřiteli splatit celkem v 14 měsíčních splátkách po 1 299,99 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) činí 252,65 %. Dle smluvních ujednání, pokud nebudou dlužníkem splátky hrazeny řádně a včas, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobou požaduje žalobkyně také zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny pohledávky denně, a to za období od 19. 2. 2018 do 26. 9. 2018. Dále se smluvní strany dohodly, že žalovaný se zavazuje zaplatit okamžitě neuhrazenou část jistiny v případě, že se ocitne v prodlení se zaplacením jakékoliv splátky řádně a včas. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne 3. 12. 2018 včetně přílohy č. 1- seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne 13. 5. 2019 vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení2. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.3. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Z hlediska dalšího právního posouzení věci bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 10 000 Kč. Podle této smlouvy však měl žalovaný vrátit věřiteli i při dodržení všech smluvních ujednání částku 18 186 Kč, tedy téměř dvojnásobek původního plnění. Takto razantní navýšení závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatku za úvěr zahrnujícího neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – za poskytnutí a vyhodnocení úvěru a další inkasní činnost se žalovaný zavázal nad rámec smluvního úroku ve výši 936 Kč uhradit navíc dalších 7 223 Kč. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl.4. Nevyváženost uzavřené smlouvy o úvěru v neprospěch žalovaného jako spotřebitele vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu dle smluvních ujednání úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (tuto smluvní pokutu žalobkyně uplatňuje podanou žalobou v korigované výši 2 045,83 Kč) a sjednané poplatky za zaslání upomínek (750 Kč za každou z nich) a oznámení o zesplatnění (1 500 Kč). Celkový systém poplatků a současně dalších sankcí obsažených ve smlouvě způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě jeho prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které bylo věřitelem žalovanému poskytnuto.5. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.6. Proto byl nárok žalobkyně právně posouzen podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně by měla má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce poskytl, tedy na částku 10 000 Kč. Na tuto částku již však žalovaný uhradil 1 299,99 Kč. Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 700,01 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 443,70 Kč (8, 5 % ročně za období od 19. 2. 2018 do 25. 9. 2018 z částky 8 700,01 Kč) a dále s běžícím úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 4. 12. 2018 do zaplacení a ve zbytku (částka 641,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 32,73 Kč a ve výši 8,5 % ročně z částky 641,67 Kč od 4. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 367,18 Kč, smluvní poplatky ve výši 6 706,82 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 045,83 Kč) žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že na jejich úhradu nemá nárok žádný z účastníků, a to za situace, kdy žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný, žádné náklady nevznikly.