10 C 201/2024-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 95 562 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne 28. 5. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 24 měsíčních splátkách do 2. 6. 2023. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli a ani žalobkyni po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ničeho. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 5. 2021 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 5. 2021 uzavřena smlouva č. , anonymizováno, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostní formou na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 48 013 Kč sestávající z úroku ve výši 43 417 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za pojištění ve výši 3 096 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet v celkem 24 měsíčních splátkách po 4 084 Kč, celkově tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 98 013 Kč. Smluvně stanovená úroková sazba činí 69 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 99,43 %. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku 50 000 Kč. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Od 2. 6. 2023 byl v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Od tohoto data byla jistina úročena úrokem ve výši 20,88 % ročně. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 15. 2. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 50 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 98 013 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem, a to při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, a to zejména v důsledku sjednaného smluvního úroku, jehož dohodnutá výše (69 % ročně při 2 letém splácení, celkem se jedná o úrok ve výši 43 417 Kč) je nepřiměřená výši věřitelem poskytnutého plnění. Žalovaný by tak i při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit dvojnásobek původní jistiny úvěru, což vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalované poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 99,43 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím žalovaného jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují i další sjednané povinnosti, a to úrok sjednaný v roční výši 69 %, i když žalobou se žalobkyně domáhá pouze uhrazení úroku ve výši 20,88 % ročně z nezaplacené jistiny ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky a dalších poplatků. To ve svém souhrnu způsobuje, že rozsah povinností, které v případě prodlení žalovaného zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo věřitelem poskytnuto.7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Důvodem neplatnosti je nevyváženost mezi plněním, která byla dle smlouvy žalovanému věřitelem poskytnuta a plněními, k nimž se oproti tomu žalovaný zavázal.8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 50 000 Kč, žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny a smluvního úroku byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 059,97 Kč, přičemž tato částka představuje 4,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,32 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,68 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 562 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 720 Kč ve výši 3 301,20 Kč.