10 C 280/2024-17 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvků hrazených vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále je „zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalovaný neměl v období od 2. 9. 2022 do 5. 6. 2023 k vozidlu registrační značky , SPZ, a od 8. 6. 2023 do 24. 7. 2023 k vozidlu registrační značky , SPZ, sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost je stanovena v § 1 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná částka představuje celkový příspěvek v částce 29 803 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění ve výši 600 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným zaplacena ani na základě předžalobní výzvy.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, tj. výzev ze dne 27. 7. 2023 a 18. 9. 2023 včetně dokladů o odeslání, upomínek a předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2024 včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalovaný v rozhodném období provozoval osobní automobil registrační značky , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm2. Žalovaný jako provozovatel vozidla shora uvedené registrační značky nesplnil povinnost stanovenou zákonem č. 168/1999 Sb., když neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla pro období od 2. 9. 2022 do 5. 6. 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, který za toto období činil 25 761 Kč (93 Kč denně x 277 dnů celkem bez pojištění) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva dle vyhlášky ve výši 300 Kč. Žalovaný dále v období od 28. 6. 2023 do 24. 7. 2023 provozoval nákladní automobil registrační značky , SPZ, s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg. Žalovaný jako provozovatel vozidla shora uvedené registrační značky nesplnil povinnost stanovenou zákonem č. 168/1999 Sb., když neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla pro shora uvedené období povinné pojištění. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, který za toto období činil 4 042 Kč (86 Kč denně x 47 dnů celkem bez pojištění) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva dle vyhlášky ve výši 300 Kč. Protože žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, byl o úhradu dluhů upomínán předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2024.Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit , právnická osoba, příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby v tomto případě dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činila 93 a 86 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit , právnická osoba, i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Tyto náklady dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to nejen ohledně částky ve výši 30 403 Kč, ale také ohledně úroku z prodlení tak, jak je specifikován ve výroku I. tohoto rozsudku na základě § 1970 o. z. Výše úroku je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 645 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 193 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 803 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Na soudním poplatku bylo žalobkyní zaplaceno o 24 Kč více, přeplatek ovšem podle § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991., o soudních poplatcích, nelze vrátit.