10 C 369/2023-48 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 26. 8. 2020. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 176 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaného úroku a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách po 2 928,62 Kč. Žalovaný však dohodnuté splátky neplnil. Z toho důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila k 29. 8. 2022. Dlužná částka 182 355,76 Kč sestává z částky 153 734,76 Kč na dlužné jistině úvěru, z částky 8 361,57 Kč na kapitalizovaném úroku, z částky 18 759,54 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a z částky 1 500 Kč na sankčním poplatku. Dluh neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 2. 8. 2023.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutím v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, ve spojení s předsmluvními informacemi a úvěrovými podmínkami věřitele, ze žádosti o poskytnutí úvěru, výpisů z běžného i úvěrového účtu žalovaného a ze sdělení o zesplatnění ze dne 31. 8. 2022 má soud za prokázané, že dne 26. 8. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru – konsolidace půjček. Žalovanému byl na základě uzavřené smlouvy poskytnut úvěr ve výši 176 000 Kč. Za účelem konsolidace závazků žalovaného vůči žalobkyni byla žalovanému poskytnuta částka 154 076,52 Kč a zbývající část jistiny úvěru byla poskytnuta bez uvedeného účelu ve prospěch běžného účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v 96 pravidelných splátkách se smluvním úrokem 12,70 % ročně a smluvními poplatky. Výše měsíční anuitní splátky činila 2 928,62 Kč. První splátka byla splatná k 25. 9. 2020, každá další k 25. dni příslušného měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení již se splátkami za měsíce duben až červen 2021, splátky za tyto měsíce uhradil opožděně, za měsíc duben 2022 již splátku neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením, žalobkyně úvěr k 29. 8. 2022 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován sdělením ze dne 31. 8. 2022. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 153 734,76 Kč, poplatků za upomínky a zaslání zesplatňujícího sdělení ve výši 1 500 Kč, úroků v kapitalizované výši 8 361,57 Kč za období od 25. 3. 2022 do 29. 8. 2022 při úrokové sazbě 12,70 % ročně z jistiny 153 734,76 Kč, dále z úroků z prodlení v kapitalizované výši 18 759,54 Kč vyčíslené za období od 25. 2. 2021 do 26. 7. 2023 a od 29. 7. 2023 do 25. 8. 2023 ve výši 15 % ročně. Žalobkyně také nárokuje i běžící úrok z prodlení ve 15 % ročně z částky 162 096,33 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 2. 8. 2023 k úhradě celé dlužné částky a zároveň ho upozornila na možnost soudního vymáhání dosud nezaplacených částek.Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě věřitel žalovanému poskytl konsolidační úvěr ve výši 176 000 Kč. Splátky úvěru žalovaný nehradil včas a řádně. Na žalovanou pohledávku neuhradil žalovaný ke dni podání žaloby ničeho, proto soud rozsudkem uložil žalovanému platební povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když vyhověl žalobě co do jistiny i smluvního úroku a úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 943,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 210 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 155 234,76 Kč sestávající z částky 7 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 920 Kč ve výši 4 813,20 Kč.