10 C 411/2023-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované za účelem konsolidace jejích závazků úvěr ve výši 103 000 Kč, který byl čerpán dle čl. II. úvěrové smlouvy. Úvěr byl čerpán v souladu s úvěrovou smlouvou, ovšem žalovaná pravidelné měsíční splátky nehradila, proto došlo k jeho zesplatnění. Žalovaná částka nebyla uhrazena ni na základě předžalobní výzvy.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutím v rámci podané žaloby, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, , zesplatnění úvěru s vyčíslením částky ze dne , datum, , předžalobní upomínky včetně podacího lístku má soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě mohla žalovaná čerpat úvěr za účelem refinancování stávajících závazků spotřebitele s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou pro celé období smlouvy 25 % ročně. Roční procentní sazba nákladů činila 28,36 % ročně. Věřitel poskytl žalované úvěr v částce 103 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí tohoto úvěru zaplatit úrok v celkové výši 136 019 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v 96 pravidelných splátkách ve výši 2 490 Kč měsíčně, konečná splatnost byla stanovena k , datum, . Částka ve výši 102 358 Kč byla dle čl. 2.4 započtena vůči pohledávce, kterou měla žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, vůči žalované, ta tento dluh uznala co do důvodu i výše (č.l. 2.4. úvěrové smlouvy). Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli i náklady na vyřizování úvěru ve výši 642 Kč. Dále byly sjednány i poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a 500 Kč a jednorázová sankce na úhradu nákladů spojených se zesplatněním úvěru ve výši 30 % z celkové částky splatné spotřebitelem. Žalovaná splátky řádně nehradila, dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne , datum, . Věřiteli zaplatila pouze 3 splátky ve výši 7 470 Kč, a proto věřitel úhrady upomínal. Dle čl. III. odst. , právnická osoba, pak věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru výzvou ze dne , datum, . Žalobkyně žalobou požaduje úhradu pouze dlužné jistiny úvěru. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 103 000 Kč, žalovaná však měla žalobkyni, a to i při řádném splácení a dodržení všech smluvních ujednání, vrátit částku 239 019 Kč, a to v důsledku sjednaného smluvního úroku, jehož dohodnutá výše (25 % ročně při 8 letém splácení, celkem se jedná o úrok ve výši 136 019 Kč) je naprosto nepřiměřená výši žalobkyní poskytnutého plnění. Žalovaná by tak i při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit více než dvojnásobek původní jistiny úvěru, což vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalované poskytla. Nákladnost úvěru pro dlužníka je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka však vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím žalovanou jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které její dluh dále navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu v souvislosti s prodlením dlužníka podle čl. 3.5. sjednanou jako jednorázovou ve výši 30 % z dlužné částky a další poplatky za upomínky. To ve svém souhrnu způsobuje, že rozsah povinností, které v případě prodlení žalovanou zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které jí bylo žalobkyní poskytnuto.Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť výše sjednaného úroku ovlivňuje významným způsobem výši jednotlivých splátek a výši smluvních sankcí, v tomto případě popsané smluvní pokuty. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Podaná žaloba je důvodná pouze částečně. Účastníky uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním podle § 588 o. z. Důvodem neplatnosti je nevyváženost mezi plněním, která byla dle smlouvy žalované žalobkyní poskytnuta a plněními, k nimž se oproti tomu žalovaná zavázala. Z tohoto důvodu vznikl žalobkyni podle § 2991 ve spojení s § 2993 o.z. nárok na vrácení bezdůvodného obohacení žalované ve výši odpovídající dlužné jistině úvěru (103 000 Kč po odečtení úhrady žalované ve výši 7 470 Kč) s úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 936,84 Kč, přičemž tato částka představuje 87,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,71 % a úspěchu žalované v rozsahu 6,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 078 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 946,50 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t.