11 C 110/2024-22 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících z , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, a na ni navazující Smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, a Smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Smlouvou č. , Anonymizováno, žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému úvěr ve výši 180 217 Kč na jeho běžný účet, čímž mu vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 12,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 672 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne 14. 11. 2023, a to pouze částečně. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 15. 1. 2024. K tomuto dni dlužnou částku tvořila nesplacená jistina ve výši 168 425,40 Kč a nesplacený smluvní úrok ve výši 5 508,55 Kč. Na základě smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalovanému dále kontokorent až do výše 6 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím svého běžného účtu. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně. Protože žalovaný porušil své povinnosti, byl kontokorent rovněž ke dni 15. 1. 2024 zesplatněn. K tomuto dni dlužnou částku tvořila nesplacená jistina ve výši 6 000 Kč a nesplacený smluvní úrok ve výši 232,46 Kč. Dále pak žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu částky 1 666 Kč, neboť v této výši se žalovaný dostal do nepovoleného debetu na svém běžném účtu.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k uvedené výzvě nijak nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z , hodnota, ze dne , datum, , z , Anonymizováno, smlouvě o uzavření úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , z předsmluvních informací a z obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, za prokázané, že na základě , Anonymizováno, smlouvy došlo mezi účastníky ke zřízení běžného účtu žalovaného. Dne , datum, účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (Dodatek č. , hodnota, k , Anonymizováno, ), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 180 217 Kč, a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 12,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 672 Kč. Z mimořádného výpisu z účtu, přehledu plateb a splátkového kalendáře dále soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni po poskytnutí úvěru splátky pouze do 14. 10. 2023 (splatnost první splátky byla , datum, ). Na splátku splatnou dne 14. 11. 2023 bylo zaplaceno 36,08 Kč a dále žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne 16. 1. 2024 jímž žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Do prodlení se přitom žalovaný dostal dne 14. 11. 2023, kdy řádně a včas neuhradil splátku. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 168 425,40 Kč a na úrocích 5 508,55 Kč.4. Z Dodatku č. , hodnota, k , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně podmínek pro používání kontokorentu má soud dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent až do výše 6 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím běžného účtu zřízeného na základě , Anonymizováno, , a který se zavázal splatit vždy do jednoho roku od prvního čerpání včetně úroku ve výši 18,9 % ročně. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celý kontokorent, avšak nedodržel sjednané podmínky, a proto žalobkyně kontokorent zablokovala a dopisem ze dne 16. 1. 2024 oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru. Současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Do prodlení se přitom žalovaný dostal dne 1. 12. 2023, kdy řádně a včas neuhradil úroky kontokorentu za období měsíce listopad 2023. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 6 000 Kč a na úrocích 232,46 Kč.5. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného, přehledu nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu, ceníku a podmínek pro používání úvěru má soud za prokázané, že žalovaný porušil sjednané podmínky a dostal se na běžném účtu do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 666 Kč. Také k úhradě této částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 16. 1. 2024.6. Právně byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 180 217 Kč a kontokorent až do výše 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, respektive do jednoho roku od prvního čerpání v případě kontokorentu, a to včetně sjednaných smluvních úroků z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedených smluv o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěrů, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvami právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami, respektive úhradami úroků kontokorentu. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky a nevyrovnal ani nepovolený debet na běžném účtu, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 644 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 044 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.