11 C 72/2024-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě až do výše 10 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet měsíčními splátkami v minimální výši 5 % čerpaného úvěru. Svůj závazek žalovaný nedodržel, nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne 31. 12. 2022 celý dluh za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , Anonymizováno, dále na žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru, produktových podmínek, sazebníku, úrokového lístku a výpisu z účtu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ke , Anonymizováno, až do výše 10 000 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami v minimální výši 5 % z čerpaného úvěru, avšak této své povinnosti nedostál, jak je zřejmé z předloženého výpisu z účtu. Dopisem ze dne 1. 1. 2023 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 31. 12. 2023. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a společností , Anonymizováno, ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dále ze Smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2023 a z výpisu z účtu má pak soud za prokázané, že žalovaný dále na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku ve výši 9 879,79 Kč na jistině a částku 3 845 Kč na poplatcích spolu s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami alespoň ve výši minimální splátky, avšak tuto svoji povinnost v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil a dostal se do prodlení. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka řádně postoupena, úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 2 252 Kč.