2 C 197/2024-32 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 742 EUR s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněným pohledávky, neboť žalovaný dne 26. 11. 2022 navštívil lékařské zařízení žalobkyně, kde byl následně ve dnech 26. až 27. 11. 2022 ošetřen a hospitalizován. Žalobkyně za poskytnutou péči vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 1 742 EUR splatnou dne 28. 11. 2022. Jelikož žalobce neuvedl při hospitalizaci své bydliště (toliko jméno, příjmení a datum narození), využila žalobkyně služeb inkasní společnosti , Anonymizováno, , jenž se žalovaného pokoušela zkontaktovat. Tím žalobkyni vznikly dodatečné náklady ve výši 279,81 EUR. Žalovaný do dnešního dne neuhradil žalobkyni na dlužné částce ničeho.2. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas, žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovanému byla ve dnech 26. až 27. 11. 2022 poskytnuta na území Rakouské republiky ve městě , Anonymizováno, žalobkyní zdravotní péče spočívající v ošetření a hospitalizaci. Tyto služby žalobkyně vyčíslila na částku v celkové výši 1 742 EUR, kterou má soud za prokázanou fakturou č. , tel. číslo, ze dne 28. 11. 2022. Žalovaný po poskytnutí příslušné péče neuhradil ničeho. Pro absenci údaje o bydliště žalovaného se žalobkyně obrátila na inkasní společnosti , Anonymizováno, , jenž se žalovaného pokoušela zkontaktovat. Tím žalobkyni vznikly dodatečné náklady ve výši 279,81 EUR, což žalobkyně dokládá vyúčtováním výše uvedení inkasní společnosti č. , Anonymizováno, . Tyto náklady se sestávající z poplatku za zpracovaní inkasní společností ve výši 167,23 EUR, inkasního poplatku ve výši 79,56 EUR, poplatku za vedení evidence ve výši 31,82 EUR a dalších inkasních nákladů ve výši 1,20 EUR.4. Soud věc právně posoudil dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odst. 2 tohoto ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Podle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Protože žalovaný dosud neuhradil náklady, která žalobkyně vynaložila v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí, když tyto žalobkyni nebyly zaplaceny z jiných zdrojů, uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobkyni celkovou dlužnou částku 1 742 EUR tímto rozsudkem, a to spolu s náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 279,81 EUR a s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z dlužné částky. Žalovaný je totiž v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Přestože soud nemá za prokázané, že byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, přiznal v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015, žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, a to i po zaslání žaloby a výzvy soudu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Je tedy zjevné, že i kdyby mu žalobkyně zaslala předžalobní výzvu, zůstal by nečinný a žalobkyni by nezbylo než se domáhat svého nároku soudně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 925 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 181 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vypočítaný z tarifní hodnoty 44 159,70 Kč (kdy tarifní hodnota byla určena dle kurzu ČNB ke dni 9. 10. 2024 jako 25,350 Kč za 1 EURO, tedy 25,350 x 1 742) ve výši 2 900 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto dvou úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 400 Kč částkou 1 344 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.