2 C 213/2024-26 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne 19. 9. 2022 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, k této smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr. Smlouvou č. , Anonymizováno, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč na její běžný účet, čímž ji vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 731 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, když poslední splátku uhradila dne 22. 11. 2023. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 27. 12. 2023. Ke dni podání žaloby tvořila dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 95 597,20 Kč a částečně kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 102,10 Kč. Žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr (kontokorent), jehož limit byl sjednán ve výši 10 000 Kč a který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím daného běžného účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit limit čerpání kontokorentu a splatit jej spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná však porušila sjednané podmínky, a proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 27. 12. 2023. Ke dni podání žaloby tvořila dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 9 940,48 Kč a částečně kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 288,27 Kč. Ani přes opakované výzvy žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k uvedené výzvě nijak nevyjádřily, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, ve spojení s dodatkem č. 1 ze dne , datum, , dodatkem č. 2 z téhož dne a obchodními podmínkami žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaná vyslovila svůj souhlas, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena jednak smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut na jejím běžném účtu kontokorentní úvěr s limitem ve výši 10 000 Kč a dále smlouva o úvěru, na jejichž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně cen a úroku ve výši 18,90 % ročně (v případě dodatku č. 1) a ve výši 16,90 % (v případě dodatku č. 2). Žalovaná se však se splácením dostala do prodlení, a proto žalobkyně oba úvěry ke dni 27. 12. 2023 zesplatnila, když žalovaná na dlužnou částku uhradila toliko 284,51 Kč (v případě dodatku č. 1) a 19 584,49 Kč (v případě dodatku č. 2). Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má tak soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni dluží částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 9 940,98 Kč (dodatek č. 1) a ve výši 95 597,20 Kč (dodatek č. 2) spolu s příslušenstvím ve formě smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč a úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky pravidelně splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěrů, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedených smluv o úvěru řádně nesplnila, a to ani po zesplatnění úvěrů, k čemuž žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvami právě pro prodlení žalované se splácením. Protože žalovaná žalobkyni dosud nevrátila poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalované toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok na sjednané smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaná je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadovaném rozsahu, tj. v částce 4 222 Kč představující zaplacený soudní poplatek.