4 C 106/2024-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 14 271,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávky žalovaného byla dne , datum, uskutečněna žalobkyní pro žalovaného autobusová přeprava ze Soběslavi do Ostrova včetně zpáteční cesty. Žalobkyně vystavila fakturu za tuto přepravu znějící na částku 14 271,95 Kč s datem splatnosti , datum, . Žalovaný fakturu neuhradil a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne , datum, .Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný proti tomuto postupu neměli námitek.Z předložených listinných důkazů, zejména z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným a faktury č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, prostřednictvím e-mailu objednal u žalobkyně autobusovou dopravu na termín 6. 5. 2023 s odjezdem ze Soběslavi a cílem v Ostrově 3, Zbraslavicích, a to včetně zpáteční cesty. Žalobkyně objednávku přijala a potvrdila, přičemž cenu předběžně vyčíslila na 14 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně plyne, že dne 6. 5. 2023 byla dohodnutá přeprava uskutečněna. Téhož dne žalobkyně vystavila fakturu č. , hodnota, znějící na částku 14 271,95 Kč s datem splatnosti , datum, . Dne 16. 11. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.Soud věc posoudil dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jak vyplývá ze shora uvedeného, mezi žalobkyní a žalovaným byla dohodnuta autobusová přeprava, kterou žalobkyně řádně vyfakturovala, avšak žalovaný fakturu k datu splatnosti neuhradil a dluží tak částku v celkové výši 14 271,95 Kč. Žalovaný zůstal v průběhu řízení zcela nečinný, neprokázal, že by žalobkyní požadovanou částku uhradil ani jinak nezpochybnil pohledávku žalobkyně. Soud tedy považuje žalobu za důvodnou a bylo jí proto vyhověno. Spolu se žalovanou částkou pak soud uložil žalovanému povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb., když do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti faktury. Mimo to soud vyhověl také požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 060 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 000 Kč částkou 1 260 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.