4 C 291/2023-63 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou původně doručenou k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne , datum, , následně postoupenou k Okresnímu soudu v Táboře dne , datum, domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne , datum, se společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Následně došlo dne , datum, k fúzi sloučením společnosti , jméno FO, a.s., IČ: , IČO, , jakožto nástupnické společnosti se společností , právnická osoba, ., jakožto společností zanikající a jmění zanikající společnosti , právnická osoba, . přešlo na nástupnickou společnosti , jméno FO, a.s.. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalované finanční prostředky ve výši 65 000 Kč, když obsahem smlouvy se žalovaná zavázala úvěr řádně a včas splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 1 276 Kč měsíčně. Sjednané splátky však nehradila žalovaná řádně a včas, a proto věřitel úvěr k , datum, zesplatnil. Ani přes opakované výzvy žalovaná neuhradila dlužné částky, činící ke dni podání žaloby výši 67 518,17 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 62 541,53 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 3 909,10 Kč, neuhrazeného pojistného ve výši 226 Kč a neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 841,54 Kč.2. Obvodní soud pro Prahu 10 vydal elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou. Dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, neboť po podání žaloby obdržela žalobkyně na dluh žalované úhrady, částky tvořící v součtu 25 000 Kč coby uhrazenou jistinu a dále zákonné úroky z dílčích splátek, které byly na účet věřitele zaslány. Dne , datum, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 pod č. j. , spisová značka, o částečném zastavení řízení ohledně částky 25 000 Kč s příslušenstvím, když usnesení o částečném zastavení nabylo právní moci dne , datum, . Žalobkyně se tak nadále domáhala po žalované zaplacení toliko částky 42 518,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je specifikována ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobkyně dále navrhovala, aby o zbývající části nároku byl uzavřen mezi spornými stranami soudní smír, avšak žalovaná se v poměrně dlouhém časovém úseku k uzavření soudního smíru nevyjádřila, a proto soud nařídil ve věci ústní jednání na dne 12. 3. 2024, z kterého se žalobkyně omluvila a žalovaná se na jednání nedostavila, ani se z jednání neomluvila a ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání a soud měl tedy splněny podmínky, aby jednal bez účasti účastníků ve smyslu ustn. § 101 odst. 3 o. s. ř. Při rozhodování pak vycházel z obsahu spisu a z důkazů v řízení provedených.3. Úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a , Jméno zainteresované osoby 0/0, dne , datum, pod č. , hodnota, má soud prokázáno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 65 000 Kč, kdy byla sjednána cena za službu 1 300 Kč, roční úroková sazba 19,99 %, RPSN 22,58 %, dále bylo sjednáno pojištění úvěru od 23. 9. 2021, sazba pojistného 8,9 %, měsíční úhrada za pojištění 113 Kč a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila 153 084,05 Kč. Byla sjednána měsíční splátka ve výši 1 389 Kč (tj. 1 276 Kč měsíčně splátka úvěru + měsíční úhrada za pojištění úvěru 113 Kč). Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky původního věřitele, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne , datum, , přehledem plateb, výzvou před zesplatněním, zesplatňovacím dopisem včetně dodejky, výpisem z účtu žalované, formulářem pro informace o spotřebitelském úvěru, včetně dokladu o identifikaci, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání a sdělení banky, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 65 000 Kč, za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 1 300 Kč a částka 65 000 Kč byla poskytnuta žalované připsáním na účet dne , datum, . Mezi stranami bylo sjednáno 120 měsíčních splátek po 1 276 Kč, byl sjednán úrok ve výši 19,99 %. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, v průběhu trvání úvěrového vztahu zaplatila ke dni podání částku 5 456 Kč, následně po podání žaloby zaplatila další částku ve výši 25 000 Kč, ohledně níž již bylo řízení pravomocně zastaveno. V mezidobí došlo na základě fúze sloučením ke dni , datum, a věřitelem žalovaném se k uvedenému datu stala žalobkyně a ta úvěr ke dni 25. 4. 2022 zesplatnila. Dlužná částka se tak sestává z dlužné jistiny úvěru ponížené v důsledku částečného zpětvzetí toliko na částku 42 518,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení.4. Právně byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustn. § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustn. § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první kalendářní pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle ustn. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustn. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána v souladu s ustn. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatila, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění svoji povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně smluvní pokuty a příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z tohoto důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat zda, kdy a případně jakou částku tato uhradila. Soud vyhověl návrhu žalobkyně a umožnil žalované zaplatit dlužnou částku ve splátkách po sobě jdoucích ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabyde rozsudek právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek. Stejný režim splácení se týká i nákladů řízení.6. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustn. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 656,60 Kč, když tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 701 Kč, v mezidobí však na základě dohody sporných stran ponížený toliko na částku 1 000 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění za 3 úkony právní služby po 3 820 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH. Celkem tedy náklady řízení ve výši specifikované ve výrokové části tohoto rozsudku.