4 C 294/2023-52 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne , datum, , následně k výzvě soudu žalobcem doplněnou podáním ze dne , datum, se žalobce domáhal dvou nároků, a to jednak určení, že jeho právo na náhradu za změnu v území existuje a poté, co mu bude takové právo přiznáno, se domáhal náhrady majetkové újmy, aniž by však uvedl její výši. Podstatou nároku je to, že žalobce jest výlučným vlastníkem pozemků , Anonymizováno, které všechny nabyl za platnost územního plánu Obce , adresa, z roku 2011 a který tyto pozemky určil pro stavby pro rekreaci, tedy jako pozemky určené k zastavění. Dne , datum, byla zveřejněna změna č. , hodnota, územního plánu , adresa, , jímž bylo rozhodnuto o změně způsobu využití těchto pozemků na zeleň soukromou a plochy přírodní, čímž je jakákoliv zastavěnost zakázaná. Touto změnou územního plánu se tedy změnil charakter jeho pozemků výše uvedených a tím mu vznikla prokazatelná škoda. Podal proto k žalované námitku, žalovaná jí však svým rozhodnutím ze dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, zamítla s tím, že zároveň uvedla, že změnu charakteru pozemků provedla záměrně. Proti územnímu plánu podal dále námitku ke , Anonymizováno, a ten tuto námitku dne , datum, zamítl. Porti změně územního plánu se dále žalobce bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu správnímu v , právnická osoba, a ta byla dne , datum, pravomocně zamítnuta pod sp. zn. , právnická osoba, . Popisovanou změnou územního plánu mu tedy vznikla škoda, kterou si vyčíslil „odborným posudkem“ na částku 14 018 832 Kč, tuto však dle názoru žalobce nutno ještě o 100 % navýšit, neboť se jedná o pozemky daleko cennější, než je naprostá většina běžných zastavitelných ploch. , právnická osoba, požaduje dle § 102 zákona č. 183/2006 v platném znění – stavebního zákona, žalovaná mu však právo na náhradu škody upírá, a proto se nejprve domáhá určení, že jeho právo na náhradu za změnu charakteru jeho pozemku existuje a pak až to bude soudem určeno, domáhá se náhrady škody, kterou nevyčíslil.2. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a které nabylo právní moci dne , datum, byl žalobce vyzván k odstranění vad podání a aby žalobu dle poučení soudu doplnil a opravil tak, aby o ní mohlo být bez jakýchkoliv pochyb jednáno. Žalobci byla k odstranění vad podání dle poučení soudu stanovena lhůta a zároveň byl žalobce soudem poučen o následcích nedoplnění žaloby tak, že bude odmítnuta.3. Pokud jde o tu část nároku, kterým se žalobce domáhá určení existence jeho práva na náhradu škody, žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určovací žalobě dle ustn. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Dle citovaného ustanovení platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobce byl o tvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu na určovací žalobě poučen, povinnost tvrzení žalobce však neunesl, neboť lze-li žalovat na plnění, není dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Podstatou žalobního nároku je náhrada škody žalobci žalovanou za to, že se mu změnou územního plánu žalované změnil charakter jeho pozemku ze stavebních na nestavební. Soud se otázkou oprávněnosti a tedy důvodností nároku zabývá předběžně a dojde-li k závěru, že nárok je dán, rozhoduje o následném plnění a jeho výši. Neboli pokud by soud rozhodoval v dané věci o náhradě škody žalobci žalovanou, tedy o žalobě na plnění, předběžně by nejprve bez dalšího řešil, zda nárok je dán a zda jsou splněny všechny předpoklady pro existenci a vznik škody. Žaloba na určení existence práva je tak nadbytečná a žalobce žádný důvod na určení existence práva nemá. Proto byla tato část žaloby zamítnuta.4. Pokud jde o tu část žaloby, kterou se žalobce domáhá na žalované náhrady škody, byl rovněž usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyzván ke skutkovému dotvrzení existence základních předpokladů pro vznik a existenci škody a označit k těmto svým skutkovým tvrzením důkazy. Kromě jiného byl žalobce poučen o tom, že nezbytnou náležitostí žaloby na náhradu škody je uvedení její výše, tj. jaké konkrétní částky se po žalované k zaplacení domáhá s tím, že soud není oprávněn tuto výši odvozovat z obsahu žaloby, ale je vázán žalobním petitem. Žalovaný však k poučení soudu v doplnění žaloby opět výši náhrady škody neuvedl, při ústním jednání soudu konaném dne , datum, doslova uvedl, že nepožaduje žádnou konkrétní částku, protože škodu nelze vyčíslit a musí o ní rozhodnout soud. Výše citovaným usnesením byl žalobce rovněž poučen o následcích nedoplnění a neopravení žalobních tvrzení dle poučení soudu tak, že pro takový nedostatek bude žaloba odmítnuta. Žalovaný ani přes poučení soudu nedoplnil podstatné náležitosti žaloby, která je tudíž neprojednatelná, a proto soud postupoval dle ustn. § 43 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. O těchto následcích musí být účastník poučen. Z výše uvedených důvodu proto soud tu část žaloby, týkající se nároku žalobce na náhradu majetkové újmy žalovanou odmítl.5. Nutno ještě zdůvodnit, proč soud neprováděl důkazy, kterými žalobce prokazoval skutková tvrzení v žalobě. Pokud jde o tu část žaloby, kde se žalobce domáhal určení existence práva, k učinění závěru o nedůvodnosti žaloby není potřeba provádět žádné dokazování v dané věci, a proto soud důkazy, které žalobce navrhoval, zamítl. Pokud jde o tu část žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy, tam soud žalobu odmítal z důvodu neodstranění vad podání a ani v tomto případě tedy nebylo na místě provádět dokazování listinami, které žalobce navrhl a soudu předložil, a proto byly důkazy jím navrhované rozhodnutím soudu zamítnuty.6. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud za situace, kdy zcela úspěšná žalovaná má dle ustn. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány náklady za právní zastoupení žalované za 4 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod č. 5 vyhl. č. 177/96 Sb. v platném změní, tj. 4x 2 500 Kč = 10 000 Kč, dále 4 režijní paušály po 300 Kč, tj. 1 200 Kč a 21 % DPH ze součtu obou částek ve výši 2 352 Kč. Celkem tedy 13 552 Kč, a právě tuto částku uložil soud neúspěšnému žalobci úspěšné žalované na nákladech řízení nahradit.7. Pokud žalovaná požadovala na náhradě nákladů řízení částku za 4 úkony právní služby po 49 940 Kč, tj. celkem 199 760 Kč, když za základ sazby mimosoudní odměny považovala částku uvedenou ve skutkových tvrzení žaloby ve výši 14 018 832 Kč, dále 4 režijní paušály po 300 Kč, tj. 1 200 Kč a 21 % DPH ze součtu obou uvedených částek, tj. 200 960 Kč, tj. 42 201,60 Kč, celkem tedy náklady řízení ve výši 243 162 Kč, nepovažuje soud takovou výši nákladů řízení za správnou. Soud vyšel z toho, že žaloba na určení existence práva byla jako nedůvodná zamítnuta a za tuto část žaloby náleží žalované náhrada nákladů řízení výše uvedená. Ta část žaloby, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy, byla soudem jako neprojednatelná odmítnuta, mimo jiné i proto, že žalobce výši majetkové újmy nevyčíslil. Proto nelze pro výpočet nákladů řízení vycházet z částky 14 018 832 Kč tak, jak uvádí žalovaná. Odkaz na nálezy Ústavního soudu, kterými žalovaná odůvodňovala výši požadovaných nákladů řízení, nepovažuje soud na danou věc za přiléhavý.