4 C 302/2023-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč, respektive po navýšení s úvěrovým rámcem ve výši 13 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného limitu. Svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas žalovaný nedodržel a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne 25. 11. 2022 celý dluh za splatný. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání byl obsažen již v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru včetně dodatků, ceníku, obratové historie a výpisů z účtu za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč. Na základě dodatků ze dne 10. 7. 2019 a ze dne 4. 3. 2021 byl úvěrový limit navýšen na 13 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 16,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tedy ve výši 390 Kč. Žalovaný se však dostal se splácením úvěru do prodlení, proto jej žalobkyně upomínala dopisem ze dne 24. 10. 2022. Dopisem ze dne 26. 11. 2022 žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dluhu ve výši 15 916,38 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 12 999,64 Kč, poplatků ve výši 2 011,78 Kč, úroků ve výši 902,50 Kč a úroků z prodlení ve výši 2,46 Kč. Dne 25. 7. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto svoji povinnost hradit splátky řádně a včas nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úroky a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jež nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.