4 C 51/2024-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 371 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 565,53 Kč. Svůj závazek žalovaný nedodržel, nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne , datum, celý dluh za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , Anonymizováno, a dále na žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru, produktových podmínek, sazebníku a výpisu z účtu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 371 000 Kč za účelem konsolidace dlužných závazků žalovaného s úrokem ve výši 11 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 565,53 Kč, avšak této své povinnosti nedostál, jak je zřejmé z předloženého výpisu z účtu. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Ze Smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a společností , Anonymizováno, ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dále ze Smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2023 a z výpisu z účtu má pak soud za prokázané, že žalovaný dále na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku ve výši 269 080,19 Kč na jistině a částku 4 375 Kč na poplatcích spolu s příslušenstvím tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku.Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 371 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, avšak tuto svoji povinnost v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil a dostal se do prodlení. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka řádně postoupena, úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 222,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 939 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 9 420 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 29 160 Kč částkou 6 123,60 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.