6 C 35/2024-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného, neboť právní předchůdce žalobkyně , anonymizováno, uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb č. , anonymizováno, a dále i smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, . Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr za účelem financování nákupu spotřebního zboží. Na základě této smlouvy byla za žalovaného uhrazena částka , anonymizováno, , kterou se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných 24 měsíčních splátek ve výši 1 021 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek úvěru, právní předchůdce žalobkyně proto dne 30. 6. 2023 prohlásil za splatný a vyzval žalovaného k zaplacení dosud neuhrazených částek. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku 13 989,22 Kč, která sestává z nesplacené jistiny 10 311,25 Kč, nesplaceného smluvního úroku 752,21 Kč, poplatku za pojištění 450 Kč, poplatků za upomínky a částky 2 427,97 Kč na smluvní pokutě. Dále žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů spojenou s osobním vymáháním dluhu ve výši 434 Kč a na úrok z prodlení v zákonné výši.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise., právnická osoba, dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z úvěrové smlouvy č. , anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení se žádostí o spotřebitelský úvěr, dopisem o akceptaci žádosti o úvěr, platební historií úvěrového účtu, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a odstoupení od úvěrové smlouvy za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr na nákup spotřebního zboží ve výši , částka, . V rámci úvěrové smlouvy strany sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr, platba pojistného byla splatná společně s měsíční splátkou úvěru. Úvěr se žalovaný zavázal hradit v 24 pravidelných anuitních splátkách ve výši , částka, , první splátka se splatností k , anonymizováno, , další vždy k 17 dni příslušného měsíce. Částka 946 Kč byla určena jako splátka úvěru a částka , částka, na pojistné. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit věřiteli částku 24 504 Kč, z čehož částka 22 704 Kč přidala na úvěr a částka 1 800 Kč na pojistné. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,14 % ročně a sazba RPSN ve výši 19,43 % ročně. Žalovaný splátky neuhradil řádně a včas. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , anonymizováno, ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný zbývající dlužnou částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou právní předchůdce žalobkyně účtoval smluvní pokutu v celkové výši 314,16 Kč, poplatky spojené s písemným upomínáním ve výši 800 Kč a celý úvěr zesplatnil. Žalovaný dosud uhradil částku 13 486,68 Kč, další splátky již nehradil, proto věřitel k 30. 6. 2023 prohlásil úvěr za splatný. Po zesplatnění žádá i úhradu smluvní pokuty, v žalobě byla smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky vyčíslena na celkovou , anonymizováno, za období od 2. 6. 2023 do 24. 1. 2024 v souladu ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. na částku , anonymizováno, . Žalovaná částka na jistině , anonymizováno, sestává z nesplacené jistiny , anonymizováno, , poplatku za pojištění 450 Kč, poplatků , Anonymizováno, upomínky 800 Kč a částky 2 427,97 Kč na smluvní pokutě. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úrok ve výši 752,21 Kč a náhradu nákladů spojenou s osobním vymáháním dluhu ve výši , částka, a na úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a byla vyčíslena i částka nákladů na mimosoudního vymáhání pohledávky za osobní návštěvu dlužníka částkou 434 Kč. Je dán též nárok na zákonný úrok v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo.4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.5. Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených listin, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaného byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 924 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroků a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr a zaplatit poplatky v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Tím, že žalovaný dluh žalobkyně ani jejímu právní předchůdci včas nezaplatil, porušil svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil uhradit dlužnou částku jistiny a poplatků tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na smluvní pokutu, sjednaný úrok a úrok z prodlení, které žalobkyně požaduje náležitě dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o další příslušenství pohledávky, soud zamítl nárok na částku ve výši 434 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyni bylo známo již při postoupení pohledávky, že žalovaný byl marně upomínán předchůdcem žalobkyně, přesto se rozhodla vynaložit prostředky v rámci svého podnikání na rizikovou pohledávku za žalovaným. Další upomínání žalovaného žalobkyní v rámci tzv. mimosoudního vymáhání, za které žalobkyně účtuje žalovanému částku 434 Kč za osobní návštěvy žalovaného proto soud nepovažuje za účelné. Účelnou je samozřejmě předžalobní výzva, která patří do nákladů řízení, nikoli však další marné úkony navyšující pohledávku žalobkyně, což je v rozporu s dobrými mravy, a proto tento uplatněný nárok soud žalobkyni nepřiznal. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, ježbyla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 2 252 Kč, neboť její neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části (v části příslušenství pohledávky). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh v