9 C 218/2024-22 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojišťovny vůči žalované na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovaná dne 20. 9. 2021, kolem 00:55 hod. řídila po silnici č. III/01813, , adresa, v obci , adresa, ve směru jízdy od Píseckého rozcestí směrem k městské části , adresa, své osobní motorové vozidlo tov. zn. Fiat Punto, reg. zn. , SPZ, . Při se své jízdě v důsledku svého alkoholového opojení nezvládla řízení vozidla, vyjela mimo komunikaci, kde čelně narazila do svislé dopravní značky a následně narazila do sloupu osvětlení přechodu pro chodce a dále pravým bokem narazila do sloupu veřejného osvětlení. Žalovaná následně z místa nehody ujela, a byla zastavena až hlídkou Městské policie , adresa, v Chýnovské ulici u prodejny Bernard. Žalovaná byla podrobena dechové zkoušce na alkohol, kdy první zkouška vyšla pozitivně ve výši 2,50 promile a druhá (taktéž pozitivně) ve výši 2,53 promile. Dále se žalovaná podrobila v nemocnici v Táboře lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Škodu vzniklou v důsledku pojistné události ve výši 35 544 Kč uhradila žalobkyně poškozené (, právnická osoba, ). Dlužnou částku pak žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaná se na výzvu soud nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z relace o dopravní nehodě ze dne 25. 10. 2021 ve spojení s přiloženou fotodokumentací za plně prokázané, že dne 20. 9. 2021 došlo k pojistné události – poškození dvou sloupů veřejného osvětlení a svislé dopravní značky. Z těchto důkazů má soud dále za prokázané, že se žalovaná jako řidič vozidla tov. zn. Fiat Punto, reg. zn. , SPZ, byla pod vlivem alkoholu, nezvládla řízení předmětné vozidla, v důsledku čehož došlo k nárazu do dvou sloupů veřejného osvětlení a jedné dopravní značky a jejich poškození. Poté, co se neúspěšně pokusila z místa nehody ujet, byla zastavena příslušníky městské policie. Ti následně provedli u žalované dvě dechové zkoušky, přičemž obě dopadly pozitivně (výsledky 2,50 a 2,53 promile alkoholu v dechu). Z přehledu zaúčtovaných transakcí ve spojení s výplatním dopisem ze dne 18. 11. 2022 má pak soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila poškozené (, právnická osoba, ) částku ve výši 35 544 Kč. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, o pojištění vozidla ze dne 20. 3. 2017 uzavřené mezi účastníky řízení má pak soud za prokázaný nárok žalobkyně na regresivní úhradu pojistného, které v důsledku zaviněného jednání pojistníka – žalované musela uhradit poškozené. Jak plyne z výzvy ze dne 14. 2. 2024, uplatnila žalobkyně svůj nárok na regresní náhradu vyplacené částky vůči žalované. Žalovaná však do dnešního dne neuhradila žalobkyni ničeho.4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. kdy je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal. Podle ust. § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o povinném ručení“) pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Podle ust. § 2 písm. f) téhož zákona se pojištěným rozumí ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Podle § 6 odst. 1 zákona o povinném ručení se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle ust. § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Dle § 2927 o. z. odst. 1 kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. Nárok žalobkyně v dané věci je tak zcela důvodný, neboť žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala tvrzení obsažená v žalobě a unesla tak své důkazní břemeno. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaná jako řidič motorového vozidla tov. zn. Fiat Punto, reg. zn. , SPZ, způsobila dopravní nehodu, při které byly poškozeny dva sloupy veřejného osvětlení a jedna dopravní značka. Tím vznikly náklady v celkové výši 35 544 Kč. Způsobené náklady byly uhrazeny poškozené - , právnická osoba, žalobkyní, čímž došlo ke vzniku regresního nároku žalobkyně vůči žalované. Nárok žalobkyně na náhradu vynaloženého plnění je přitom důvodný, neboť u žalované jako řidiče vozidla byla zjištěna krátce po nehodě přítomnost alkoholu v dechu. Protože žalovaná jako škůdce dosud žalobkyni dlužnou částku regresní náhrady v celkové výši 35 544 Kč ani přes upomínku dosud nezaplatila, uložil ji soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tak v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 731,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 422 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 2 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 8 520 Kč částkou 1 789,20 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř