9 C 47/2024-56 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce navrhoval, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 129 122 Kč s 15% úrokem z prodlení jdoucím od 13. 9. 2022 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že dne 15. 5. 2017 udělil žalované plnou moc k zastupování ve věci vymáhání pohledávky od , jméno FO, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 13. 6. 2008. Žalovaná podala jeho jménem žalobu k Obvodnímu soudu pro , adresa, a o jeho nároku bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 12. 2018, č.j. 21 C 287/2018-30, jímž mu soud přiznal právo na zaplacení částky 167 300 Kč s 8,05 % úrokem ročně z částky 51 300 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení ve výši 47 220 Kč. Dlužník svou povinnost nesplnil, proto byl opět prostřednictvím žalované podán návrh na zahájení exekuce. Soudní exekutor Mgr. , jméno FO, vymohl pro žalobce celkem částku 62 656 Kč, následně přestaly prostředky od soudního exekutora přicházet. K dotazu žalobce exekutor sdělil, že dlužník podal dne 17. 3. 2021 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Současně uvedl, že o této skutečnosti informoval žalovanou s doporučením přihlásit pohledávku do insolvence. V okamžiku, kdy celou záležitost prověřoval žalobce, nebylo již přihlášení pohledávky možné. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaná jako jeho právní zástupce měla povinnost sledovat procesní vývoj a pohledávku přihlásit včas do insolvenčního řízení. V tomto smyslu ji oslovil a požadoval náhradu škody. Vzhledem k průběhu insolvenčního řízení považoval za jisté, že v případě včasné přihlášky by byl jeho nárok zcela uspokojen. Žalovaná uznala svoje pochybení a přislíbila jednání s pojišťovnou. O tom, že s pojišťovnou skutečně jedná, však neposkytla žalobci žádný důkaz, a ten v obavě, aby nedošlo k promlčení jeho nároku, a podal žalobu u soudu.2. Na platební rozkaz reagovala žalovaná včas podaným odporem. Potvrdila, že žalobce zastupovala na základě plné moci při vymáhání jeho pohledávky proti , jméno FO, . V řízení vedeném před Obvodním soudem pro , adresa, bylo žalobci v celém rozsahu vyhověno rozsudkem pro zmeškání; vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil povinnost dobrovolně, byl podán exekuční návrh. Z peněz vymožených soudním exekutorem předala žalovaná žalobci částku 51 300 Kč, dále po byla vymožena částka 21 917 Kč, kterou si dle dohody se žalobcem ponechala jako úhradu nákladů řízení. V lednu 2021 sdělila žalobci, že exekutorem vymáhané plnění bude zasíláno přímo na jeho účet a od tohoto okamžiku tedy měl okamžitý přehled o vymožených částkách. Ona sama již o tom, kolik bylo dále vymoženo, informována nebyla, věc považovala za vyřízenou s tím, že další orientaci v exekučním řízení má pouze žalobce. Na svou obranu uvedla, že v březnu 2021 onemocněla covidem, který byl důvodem její pracovní neschopnosti od 15. 3. 2021 do 28. 3. 2021 a následně od 27. 5. 2001 do 11. 7. 2021. Tvrzení, že jí soudní exekutor zaslal informaci o zahájení insolvenčního řízení, nebyla schopná potvrdit ani vyvrátit. Nebyla si vědoma ani toho, že by ze strany žalobce byla zmocněna k podání přihlášky do insolvenčního řízení. V průběhu insolvenčního řízení byla opakovaně žalobcem vyzývána, aby nepřihlášenou pohledávku uplatnila jako škodu u pojišťovny, to však bylo možné teprve po skončení insolvenčního řízení úpadce , jméno FO, letos v únoru. Bylo tedy otázkou času, kdy škodu u , Anonymizováno, uplatní. Současně zdůraznila, že částka, která nebyla vymožena, představuje smluvní penále, které bylo do žalobního požadavku vtěleno pouze na její podnět. Vyslovila přesvědčení, že podání insolvenčního návrhu bylo motivováno představou povinného , jméno FO, , že v rámci insolvenčního řízení pohledávku žalobce popře.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě plné moci ze den 15. 5. 2017 podala žalovaná jménem žalobce u Obvodního soudu pro , adresa, návrh na zaplacení částky 167 300 Kč, že o nároku žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání ze dne 10. prosince 2008, č.j. 21 C 287/2018-30, jímž bylo , jméno FO, uloženo zaplatit žalobci částku 167 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 51 300 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení a současně nahradit náklady řízení ve výši 47 220,95 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Dále bylo nesporné, že žalovaná zaslala žalobci exekutorem vymožené plnění v částce 51 300 Kč.4. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobci bylo dále exekutorem přímo poukázáno plnění ve výši celkem , hodnota, , a to v lednu 2021 částka 3 697 Kč, v únoru 2021 částka 3 581 Kč a březnu 2021 částka 4 078 Kč. Z insolvenčního spisu zn. 76 INS 50 82/2020 plyne, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal dlužník , jméno FO, dne 17. 3. 2021 s tím, že označil celkem , hodnota, závazky, na prvním místě právě závazek za žalobcem ve výši 210 300 Kč. Po prohlášení úpadku a povolení oddlužení, bylo zřejmé, že za 3 roky je dlužník schopen zaplatit více než 133% svých závazků, za 5 let více než 222 %. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne , právnická osoba, . 2024 č.j. MSPH 76 INS 5082/2021-B-21a ze zprávy o splnění oddlužení ze dne 25. 1. 2024 je potom zřejmé, že přihlášené pohledávky byly uspokojeny ze 100%, dlužník byl osvobozen od placení pohledávek, mimo jiné i pohledávek těch, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Ze sdělení soudního exekutora , jméno FO, ze dne 19. 5. 2020 a z doručenky datové zprávy má soud za prokázané, že žalovaná byla soudním exekutorem informována o tom, že proti po , jméno FO, bylo zahájeno insolvenční řízení. Zpráva byla do její datové schránky dodána dne 20. 5. 2021 a vyzvednuta dne 23. 5. 2021.5. Smlouva o poskytování právních služeb, kterou účastníci uzavřeli, je typově smlouvou příkazní ve smyslu § 2430 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s modifikacemi, které odpovídají příslušným ustanovením zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Zákon o advokacii upravuje odpovědnost advokáta za škodu jako odpovědnost objektivní bez zřetele na zavinění. Odpovědnost je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Pochybení advokáta je přitom třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii, podle něhož je advokát povinen řádně a svědomitě chránit práva a oprávněné zájmy klienta. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný, případně částečně úspěšný. Důkazní břemeno leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem tedy soud jako předběžnou otázku řešil, zda by poškozený při řádném postupu advokátky uspěl v insolvenčním řízení, pokud by se řádně a včas přihlásil. Pokud dospěje ke kladnému závěru, musí řešit, zda postupem advokáta vznikla klientovi škoda a v jaké výši.6. Z provedených důkazů v první řadě plyne, že k pochybení žalované při výkonu advokacie došlo. Předloženými listinami bylo prokázáno, že žalovaná jako advokátka zastupovala žalovaného jako klienta ve věci vymáhání jeho pohledávky nejprve v nalézacím a potom i v exekučním řízení. V rámci tohoto exekučního řízení bylo klientovi plněno nejprve prostřednictvím advokátky, následně po dohodě účastníků přímo žalobci. Současně bylo prokázáno, že žalovaná, k jejímž povinnostem náleží i kontrola vymáhacího procesu v exekučním řízení, byla exekutorem informována o zahájení insolvenčního řízení, zprávu si převzala, nijak na ni však nereagovala. Pokud by pohledávku žalobce do insolvenčního řízení přihlásila, byla by s ohledem na poměry dlužníka uspokojena v celém rozsahu. Na tomto místě je třeba poznamenat, že subjektivní překážky na straně žalované v době, kdy došlo k zahájení insolvence, jsou pro posouzení nároku žalobce nevýznamné, neboť odpovědnost žalované je odpovědností objektivní. Nepodstatné jsou rovněž úvahy o tom, že dosud nevymožená část pohledávky představuje příslušenství, které by teoreticky v případě incidenčního sporu mohlo být popřeno. Pro rozhodnutí ve věci zůstává podstatné, že žalobce disponuje pravomocným soudním rozhodnutím, které mu přiznává celou částku včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, a dále to, a že tato částka byla vymožena jenom zčásti. Konkrétní nárok žalobce je tak tvořen částkou 104 644 Kč (rozdíl mezi přiznanou jistinou 167 300 Kč a vymoženou částkou 62 656 Kč), zákonným úrokem z prodlení (z částky 51 300 Kč od 1.6.2016 do 11.5.2020 a z částky 23 005 Kč od 12. 5. 2020 do 4.1.2021) v celkové výši 17 786 a částkou rovnající se zaplacenému soudnímu poplatku v nalézacím řízení ve výši 6 692 Kč. Popsaným způsobem vyčíslená částka tvoří skutečnou škodu žalobce, která mu byla opomenutím žalované způsobena. Jak je uvedeno shora, je z insolve