9 C 70/2024-24 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně požadovala určení výživného pro sebe jako zletilou dceru žalovaného. Uvedla, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2016 čj. 7 Nc 20/2016 byla tehdy ještě jako nezletilá svěřena do střídavé péče svých rodičů bez vyživovacích nároků. Až do ledna zdejšího roku tento stav fungoval, tedy pobývala polovinu času u svého otce. Dne 16. 1. 2024 však nastoupil její otec výkon trestu, v této souvislosti zůstala žít pouze u matky. Vzhledem k tomu, že studuje, žádá o určení výživného. Požadovala částku 4 500 Kč měsíčně, a to od 1. 2. 2024. Uvedla, že se připravuje ke studiu na vysoké škole, předpokládá tedy, že bude výživné potřebovat i nadále.2. Žalovaný s určením výživného vyslovil souhlas. Uvedl, že zcela chápe potřeby žalobkyně, která v současné době z jeho strany nemá žádnou podporu. S ohledem na své finanční možnosti a na to, že má další vyživovací povinnost, navrhoval nejprve částku 2 500 Kč měsíčně, posléze částku 2 800 Kč měsíčně., právnická osoba, výpovědi žalobkyně a z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že studuje Vyšší odbornou školu a střední zemědělskou školu v Táboře, obor vzdělání agropodnikání, ekonomika a podnikání, a to v maturitním ročníku. Ve své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že právě složila maturitní zkoušku. Hraje volejbal, v této souvislosti platí jednak členské příspěvky 6 300 Kč za sezonu, jednak se musí zúčastnit pravidelného soustředění, jehož cena představuje částku 5 500 Kč měsíčně. Náklady na telefon má ve výši 480 Kč měsíčně. Dále vyčíslila náklady na stravu a hygienické potřeby ve výši 4 000 Kč měsíčně s tím, že až dosud odebírala obědy ve škole, což představovalo výdej 760 Kč měsíčně. Dále nárokovala drobné částky za školní pomůcky, jízdné, léky a kapesné. Celkem její pravidelné měsíční náklady vychází na částku 8 980 Kč. Žalobkyně v průběhu školního roku nechodí na brigády, má však v úmyslu pracovat v průběhu letních prázdnin. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně, bylo zjištěno, že ta pracuje s průměrným měsíčním příjmem 30 000 Kč v trvalém pracovním poměru. Hradí nájemné ve výši 8 000 Kč, 1 300 Kč elektřinu, minimálně 15 000 Kč představují náklady na jídlo. Žije ve společné domácnosti se žalobkyní, dále má ve výchově mladší dceru , Anonymizováno, , pro niž je určeno výživné od žalovaného ve výši 2 800 Kč měsíčně. Toto výživné však nedostává. Žalovaný se k jednání nedostavil, zajištění eskorty nepožadoval, podrobně se však ve věci písemně vyjádřil. Vyslovil pochopení pro potřeby dcery, částku ve výši 4 500 Kč jako takovou nerozporoval, poukázal však na své finanční možnosti. Uvedl, že v současné době je zaměstnán ve výkonu trestu odnětí svobody jako pomocný kuchař, jeho příjem představuje 9 400 Kč hrubého. Za této situace navrhoval, aby bylo pro žalobkyni určeno stejné výživné jako pro její dceru , Anonymizováno, , tedy ve výši 2 800 Kč. Zdůraznil, že má dluhy, v současné době se snaží vyřídit si insolvenci. Vyjádřil naději, že by mohl být propuštěn po polovině trestu. Ze zprávy vězeňské služby České republiky soud zjistil, že odměna za pracovní činnost žalovaného činní 9 450 Kč za plný počet odpracovaných hodin v měsíci. V měsíci lednu neobdržel žalovaný žádnou odměnu, protože do výkonu trestu teprve nastoupil, v měsíci únoru potom činil jeho příjem 4 405 Kč. Je zřejmé, že jsou mu rovněž prováděny exekuční srážky.4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit, tedy mimo jiné i v situaci, kdy se účelně připravuje na své budoucí povolání. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.5. Pokud jde o odůvodněné potřeby žalobkyně, je třeba nepochybně uvažovat s náklady spojenými s bydlením, stravou, ošacením a dopravou. Vedle toho lze zohlednit i další náklady, pokud mají význam pro rozvoj vyživované osoby a pokud jejich úhradu umožňují poměry povinné osoby. Žalobkyně své základní potřeby vyčíslila částkou 8 980 Kč. Je přitom zřejmé, že do této částky nezahrnula náklady samostatného bydlení, neboť bydlí ve společné domácnosti s matkou a sestrou a předpokládá, že i v případě studia na vysoké škole bude bydlet doma. Vyčíslené náklady jsou skutečně minimální, až na výjimky jde o nezbytné potřeby. Vedle jídla zmiňuje běžné potřeby jako je úhrada telefonu, školní pomůcky. , adresa, Kč představuje jízdné, částku 300 Kč léky. Vedle toho vyčíslila potřeby v řádech 100 Kč na sportovní vyžití, na kapesném požaduje částku 800 Kč měsíčně, což je částka pro 18letou dívku velmi nízká. Lze tedy konstatovat, že požadavky žalobkyně jsou naprosto opodstatněné, a že její nárok na částku pohybující se kolem 4 500 Kč není nikterak nadhodnocený, spíše se pořád pohybuje v rozmezí základních potřeb. Současně není důvod pochybovat o tom, že takto vyčíslené částky žalobkyně skutečně vynakládá, neboť jsou v porovnání s běžnými cenami spíše minimální. Soud však musel vzít v úvahu možnosti otce, které jsou v současné době rovněž velmi omezené. Žalovaný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, ačkoli pracuje, jeho příjem nedosahuje zdaleka minimální mzdy. Z toho důvodu nebylo možné vyhovět požadavku žalobkyně ve výši 4 500 Kč. Soud se přiklonil proto k návrhu žalovaného, ačkoli jde o částku na hranici jeho možností, a určil výživné ve shodě s mladší sestrou žalobkyně ve výši 2 800 Kč. V případě, že bude pracovat žalovaný počtu pracovních hodin, je možné, aby výživné pro dcery jako přednostní pohledávky hradil. Ve zbytku, tedy ohledně částky 1 700 Kč měsíčně soud žalobu zamítl.6. Žalobkyně požadovala určení výživného ve výši 4 500 Kč měsíčně od 1. 2. 2024 to je reálně od doby, kdy je žalovaný je výkonu trestu a tedy žije výlučně ve společné domácnosti s matkou. Tento požadavek je pochopitelně opodstatněný. Vzhledem k možnostem žalovaného soud uložil částku ve výši 11 900 Kč představující 5 měsíců výživného ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných spolu s běžným výživným.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Účastníkům v průběhu řízení ani žádné náklady nevznikly.