9 C 83/2024-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a.s. (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.) s žalovaným uzavřel dne 30. 5. 2002 smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěrový rámec a kreditní kartu, jejíchž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby (zejména za správu úvěrového účtu, za vedení kreditní karty a za jednotlivé transakce učiněné prostřednictvím kreditní karty), poplatku za pojištění úvěru a dále poplatků za odeslané upomínky. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení.2. Dne 28. 3. 2024 učinila žalobkyně podání, ve kterém vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 908,00 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 098,00 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 683 Kč, úroku 22,68 % ročně z částky 29 978,70 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 3 908 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení ve výši 3,50 %. Jako důvod žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici některé navrhované důkazy. Na základě této skutečnosti požaduje po žalovaném toliko vydání bezdůvodného obohacení ve výši 27 550,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,50 % z této částky od 22. 6. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Částka 27 550,70 Kč pak představuje bezdůvodné obohacení, kdy právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému načerpat částku ve výši 30 550,70 Kč. Žalovaný však uhradil právnímu předchůdci žalobkyně toliko 3 000 Kč. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. K částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednání a souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby tedy nebyl třeba.3. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníci řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z platební historie , právnická osoba, , jenž je právním nástupcem právního předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a.s. (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.) za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému za období od 30. 5. 2002 do 6. 7. 2002 načerpat částku ve výši 30 550,70 Kč. Žalovaný pak uhradil toliko 1 500 Kč dne 27. 6. 2002 a 1 500 Kč dne 21. 11. 2002, tj. celkem 3 000 Kč. Z předložené platební historie má soud za prokázané, že karta, na základě které docházelo k výběru finančních prostředků, patřila žalovanému. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a.s. (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s.) postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2023 má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného částky, neboť jeho dluh po sečtení všech nákladů a sankcí v celkové výši 70.567,83 Kč nebyl dosud uhrazen. Odeslání výzvy k úhradě má soud za prokázané z žalobkyní předloženého podacího lístku.5. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci byla žalobkyně v důkazní nouzi ohledně prokázání právního jednání spočívajícího v uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, neboť žalobkyně nebyla soudu schopna doložit smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, obchodní podmínky smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a používání kreditní karty, sazebník, úrokový lístek banky, výpisy z kreditní karty a výpověď smlouvy. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému umožnil čerpat peněžní prostředky v celkové výši 30 550,70 Kč. Na tuto dlužnou částku pak žalovaný uhradil toliko 3 000 Kč. Žalovaný tedy nevrátil na výzvu žalobkyně majetkový prospěch, který mu byl poskytnut, a jehož právní důvod nebyl v řízení prokázán, jde tedy o plnění bez právního důvodu, a žalovaný proto musí vydat žalobkyni jako právnímu nástupci ochuzeného, oč se obohatil (§ 2291 odst. 1 o. z.). Z tohoto důvodu mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 550,70 Kč. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaná je od doručení výzvy k plnění v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., neboť žalobkyně byla oproti jejímu návrhu na zaplacení částky 31 458,70 Kč s příslušenstvím úspěšná jen co do částky 27 550,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zavinila zastavení řízení co do částky 3 908 Kč částečným zpětvzetím žaloby, když nebyla schopna soudu předložit část navržených důkazů. Úspěch žalobkyně je tedy ve výši 87,2 % a úspěch žalovaného ve výši 12,8 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 74,4 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 259 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 500 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč; celkové náklady řízení tedy činily 3 437 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 75,2 %, což činí 2 557,10 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.