10 C 166/2025-44 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 70 400 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému vyplacením jednorázové částky spojené s rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele bez ponížení o odvedené pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného zaměstnávala na pozici ředitele v období od , datum, do , datum, . K rozvázání pracovního poměru došlo na základě dohody stran ze dne , datum, , jejíž součástí bylo i ujednání o vyplacení jednorázové částky žalovanému ve výši 640 000 Kč (dále jednorázová částka). Současně bylo sjednáno, že žalovanému bude tato částka vyplacena po zaplacení zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a odvodů na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění. Žalobkyně v souladu s tímto ujednáním z jednorázové částky provedla následující srážky – částku 134 297 Kč odvedla na zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti, kterou je povinen platit zaměstnanec, částku 41 600 Kč na pojistné na sociální zabezpečení, které je povinen platit zaměstnanec a částku 28 800 Kč na pojistné na veřejné zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnanec. V důsledku administrativní chyby na své straně však žalovanému jednorázovou částku vyplatila bez ponížení o výše uvedené odvedené pojistné na sociální zabezpečení ve výši 41 600 Kč a zdravotní pojištění ve výši 28 800 Kč. Namísto součtu všech zúčtovaných složek mzdy ve výši 939 746 Kč totiž žalobkyně použila ve výplatní pásce jako vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění pouze částku 299 746 Kč, tj. vyměřovací základ stanovila bez započítání jednorázové částky. Součet částek neodvedeného pojistného na sociální zabezpečení ve výši 41 600 Kč a veřejného zdravotního pojištění ve výši 28 800 Kč pak činí žalovanou částku ve výši 70 400 Kč. Tato částka, kterou žalobkyně za žalovaného zaplatila okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, byla žalovanému vyplacena bez právního důvodu a představuje jeho bezdůvodné obohacení. Žalovaný přitom musel vědět nebo přinejmenším z okolností předpokládat, že částka 702 672 Kč, která mu za období měsíce srpna 2023 byla žalobkyní vyplacena, nebyla ponížena o oba uvedené odvody a správně měla činit pouze 632 272 Kč, a to vzhledem k tomu, že rozdíl představuje poměrně vysokou částku a v dohodě účastníků o rozvázání pracovního poměru bylo výslovně sjednáno, že jednorázová částka podléhá dani z příjmů a odvodům na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění. Současně žalovaný je osobou, která má dlouholeté profesní zkušenosti s řízením společností a zaměstnanců včetně zajišťování personální a mzdové agendy. V této souvislosti žalobkyně odkázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 2640/2017, kde bylo rozhodnuto o povinnost vydat bezdůvodné obohacení zaměstnavateli u řidiče s pracovní zkušeností cca 5 let, tedy u zaměstnance s podstatně nižší pracovní pozicí, kvalifikací i délkou zaměstnání oproti žalovanému. Žalovaný totiž pro žalobkyni pracoval na pozici ředitele, tj. zaměstnance, jehož pracovní náplní bylo řízení veškerého provozu žalobkyně včetně podřízených zaměstnanců a zajišťování vedení účetní, mzdové a personální agendy, a to nejen pro žalobkyni, ale současně také pro společnost , právnická osoba, , kde pozici ředitele zastával od , datum, do , datum, . Dále je žalovaný od 11. 10. 20007 jednatelem společnosti , právnická osoba, Rozdíl mezi částkou, která mu byla vyplacena a částkou, která mu měla být vyplacena (kolem 11 % vyplacené částky) tedy musel žalovaný při jeho pracovních zkušenostech nepochybně ihned rozpoznat. Žalovaný však bezdůvodné obohacení odmítl žalobkyni vydat i poté, kdy byl k úhradě dlužné částky písemně vyzván dne , datum, a dne , datum, mu byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil tvrzení žalobkyně vztahující se k trvání pracovního poměru, uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru a jejího obsahu včetně ujednání o výši a výplatě jednorázové částky a potvrdil také přijetí částky 702 672 Kč dne , datum, od žalobkyně na svůj bankovní účet. Nepopíral ani tvrzení, že mu v důsledku pochybení žalobkyně byla vyplacena nesprávně částka vyšší, neponížená o odvody na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění a souhlasil s tím, že tento rozdíl ve výši 70 400 Kč představuje jeho bezdůvodné obohacení. Namítal však, že v daném případě nejsou splněny podmínky stanovené v § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce), za kterých může zaměstnavatel na zaměstnanci vrácení neprávem vyplacených částek požadovat. Žalovaný totiž důrazně popřel, že by v případě vyplacení částky 702 672 Kč věděl, že mu její část ve výši 70 400 Kč byla vyplacena neoprávněně a popřel také, že by z okolností věci musel nesprávné určení výše vyplacené částky předpokládat. Žalovaný neměl žádný důvod zaměstnavatelem vyplacenou částku přepočítávat a ověřovat si správnost jejího výpočtu. Výpočet a realizace zákonných odvodů je povinností zaměstnavatele a u žalobkyně tuto povinnost vždy vykonávala k tomu najatá mzdová účetní, u které lze očekávat příslušnou kvalifikaci a odbornost. Oproti tomu žalovaný v pozici ředitele společnosti nikdy fakticky neprováděl mzdové účetnictví ani výpočty odvodů u jednotlivých zaměstnanců. Dále žalovaný poukázal na to, že celková částka vyplacená žalovanému žalobkyní za srpen 2023 neobsahovala pouze žalobkyní uváděnou jednorázovou částku, ale i další složky, včetně odměny za rok 2023 ve výši 180 000 Kč sjednané rovněž v dohodě o rozvázání pracovního poměru (dále odměna). Takto vyplacená částka pak nepředstavovala běžnou mzdu žalovaného, ten tudíž neměl možnost srovnání správnosti její výše s výší vyplacených částek v jiných obdobích; navíc žalobkyně žalovanému, který po ukončení pracovního poměru čerpal dovolenou, nedoručila výplatní pásku. S jejím obsahem měl žalovaný možnost se seznámit až během soudního řízení. Žalovaný tedy v době výplaty peněz nemohl ověřit správnost částky vyplacené mu na účet podle výplatní pásky a k výplatě neobdržel ani žádné jiné vysvětlení či komentář. Naopak vzhledem k tomu, že žalovanému vyplacená částka 702 672 Kč byla výrazně nižší, než součet jednorázové částky, odměny a mzdy za měsíc srpen 2023 před zdaněním, byl žalovaný v dobré víře, že mu předmětná částka byla vyplacena po provedení zákonných srážek. Žalovaný neměl žádný důvod se domnívat, že na straně zaměstnavatele došlo k administrativní chybě a k vyplacení částky bez ponížení o pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Ostatně sama žalobkyně přišla na tuto administrativní chybu až s časovým odstupem téměř rok a půl po výplatě uvedené částky žalovanému. Možnost odhalení rozporu dále komplikovala složitost jednání mezi stranami, kdy bylo původně jednáno o vyplacení mnohem vyšší jednorázové částky a navíc žalovaný očekával vyplacení vyšší částky než jakou skutečně obdržel, vzhledem k tomu, že až z výplatní pásky zjistil, že došlo ze strany zaměstnavatele ke krácení pohyblivé složky mzdy, které žalovaný neočekával a krácena byla i roční odměna.3. Pracovní smlouvou ze dne , datum, je prokázáno, že od , datum, pracoval žalovaný pro žalobkyni na pozici ředitel společnosti , Jméno žalobkyně, . Dodatek ze dne , datum, obsahuje ujednání o mimořádné odměně, dodatek ze dne , datum, upravuje nově délku pracovní doby a mzdový nárok žalovaného, dodatkem ze dne , datum, je prodloužena doba trvání pracovního poměru do , datum, , dodatkem ze dne , datum, byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou a dodatek ze dne , datum, zavádí pohyblivou složku mzdy. Dne , datum, uzavřeli účastníci dohodu o rozvázání pracovního poměru žalovaného. Ten podle dohody skončil ke dni , datum, . V čl. 2.1 dohody účastníci sjednali, že žalovanému náleží ke dni skončení pracovního poměru jednorázová částka spojená s rozvázáním pracovního poměru ve výši 640 000 Kč. V čl. 2.2 dohody účastníci dále sjednali vyplacení odměny ve výši 180 000 Kč. Obě tyto částky podle čl. 2.3 dohody podléhají dani z příjmů a odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Žalovanému měly být vyplaceny po provedení zákonných srážek spolu se mzdou v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru.4. Z výplatní pásky žalovaného za období , Anonymizováno, soud zjistil, že zaměstnavatel vyplatil žalovanému za toto období na účet částku 702 672 Kč. Přijetí této částky žalovaný potvrdil a doložil výpisem z účtu, podle něhož byla na účet připsána dne , datum, . V rámci této částky bylo dle obsahu výplatní pásky žalovanému vyplaceno odstupné ve výši 640 000 Kč, základní mzda ve výši 61 957 Kč, pohyblivá část mzdy ve výši 4 130 Kč, mimořádná odměna ve výši 180 000 Kč, náhrada mzdy za dovolenou ve výši 19 079 Kč a za nevyčerpanou dovolenou ve výši 34 580 Kč a stravné ve výši 850 Kč. Z výplatní pásky dále vyplývá, že zatímco pro stanovení výše zálohy na daň z příjmů byl zaměstnavatelem použit zdanitelný příjem ve výši 939 746 Kč (představu