10 C 254/2025-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) s žalovaným uzavřel dne 15. 12. 2023 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný vyčerpal a zavázal se je spolu s úrokem z úvěru ve výši 13,7 % ročně a poplatky splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne 12. 8. 2024 celý dluh za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 15. 12. 2023, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroku ve výši 13,7 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, což vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Z výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když ke dni zesplatnění se dle úvěrové smlouvy k jistině dlužné částky připočetly i úroky z prodlení, poplatky a smluvní úroky. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z prohlášení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 12. 8. 2024 má soud za prokázané, že původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný k tomuto dni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud za prokázané, že žalovaný dosud na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 29 949,45 Kč, poplatků ve výši 1 443 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 413,42 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 451,59 Kč.Právně byla věc posouzena dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou o zápůjčce, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a vyzval ho k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků a úroků z úvěru. Právní předchůdce následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle § 1970 o. z., když tato výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 160 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 392,45 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.