11 C 168/2025-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu řízení s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2022, na základě které mu byl poskytnut úvěr až do výše 45 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se však se splácením do prodlení a ani na opakovanou výzvu dlužnou částku zcela neuhradil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr ke dni 9. 1. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh po jeho zesplatnění neuhradil ničeho a dluží tak žalobkyni částku 44 825,90 Kč na jistině, částku 1 030 Kč na nákladech na vymáhání, částku 245,10 Kč na pojištění a částku 1 000 Kč na smluvních pokutách účtovaných v souladu se smlouvou. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úrok z úvěru a na úrok z prodlení v zákonné výši, které částečně kapitalizovala.Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 26. 7. 2022 ve spojení s úvěrovými podmínkami, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 377 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 1. 2025 ve spojení s podacím archem a splátkovým kalendářem má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokuty v celkové výši 1 000 Kč a celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 47 101 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 44 825,90 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč, poplatků za pojištění ve výši 245,10 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovaného dne 30. 1. 2025 vyzývala k úhradě před podáním žaloby a poskytla mu dodatečnou lhůtu, avšak ani poté k zaplacení dluhu nedošlo.Při právní kvalifikaci soud vycházel zejména z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 2048 a násl o. z. pak byl posouzen nárok žalobkyně na přiznání smluvní pokuty.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na smluvní pokutu, úrok ve výši 12,75 % ročně (když ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 27,9 % ročně a žalobkyně jej nyní požaduje ve snížené výši) a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje náležitě dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 885 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 4 789 Kč.