11 C 176/2025-18 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného, neboť právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, , akciová společnost, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, a smlouvu o revolvingovém úvěru, a to dne 28. 4. 2019. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 38 000 Kč a úvěr formou úvěrového rámce až do výše 30 000 Kč, kterému bylo přiděleno číslo úvěrové smlouvy , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr splátkami ve stanovené minimální výši. Dne 30. 11. 2023 byla pohledávka postoupena žalobkyni, dlužná částka z revolvingového úvěru činila 0 Kč. K dalšímu čerpání úvěru došlo až po postoupení pohledávky. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, o jeho úhradu byl upomínán. Dopisem ze dne 31. 8. 2024 žalobkyně od smlouvy odstoupila. Dlužná částka včetně poplatků a příslušenství činila 39 366,91 Kč. Žalovanému byla dne 16. 4. 2025 zaslána také předžalobní upomínka.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Soud má z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2019 ve spojení s úvěrovými podmínkami a transakční historií za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně však částkou 500 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně BNP Paribas , právnická osoba, postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V době postoupení pohledávky byl revolvingový úvěr zcela splacen, následně jej však žalovaný opětovně čerpal a nesplácel jej řádně a včas. Žalobkyně proto žalovanému zaslala upomínku ze dne 22. 7. 2024 a následně od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 8. 2024 odstoupila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Na předžalobní upomínku ze dne 16. 4. 2025 žalovaný rovněž nereagoval. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni jako postupníku dluží částku 29 927,78 Kč na jistině, částku 600 Kč na poplatcích, částku 6 079,27 Kč na úrocích kapitalizovaných za období od 1. 4. 2024 do 27. 5. 2025 a částku 2 759,92 Kč na úrocích z prodlení kapitalizovaných za období od 1. 9. 2024 do 27. 5. 2025.Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených listin, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svou povinnost řádně nesplnil. Žalobkyně prokázala nárok na dlužnou částku, kterou soud uložil žalovanému uhradit tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na kapitalizované úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje náležitě dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný byl v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 422 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 222 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.