11 C 179/2025-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu řízení, neboť byl rozsudkem Okresního soudu v , adresa, uznán vinným, že dne 23. 7. 2021 uzavřel jménem své matky, bez jejího vědomí a souhlasu, revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč a následně řadu dodatků k této smlouvě, na jejichž základě byl úvěrový limit sjednán až do výše 170 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 177 685 Kč, na dluh uhradil pouze 35 528,65 Kč. Dne 29. 4. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě zbývající části dluhu.Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z rozsudku Okresního soudu v , adresa, č.j. 38 T 74/2024-3202 ze dne 16. 4. 2025, usnesení téhož soudu č.j. 38 T 74/2024-3199 ze dne 16. 4. 2025 a úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2021 za prokázané, že žalovaný jménem své matky , právnická osoba, bez jejího vědomí a souhlasu uzavřel se žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, který se zavázal hradit v minimálních měsíčních splátkách ve výši 594 Kč. Ve Dnech 10. 9. 2021 až 30. 9. 2021 uzavřel žalovaný jménem své matky se žalobkyní řadu dodatků, ve kterých docházelo ke změně úvěrového rámce. Posledním dodatkem ze dne 30. 9. 2021 byl sjednán úvěrový rámec ve výši 170 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 5 049 Kč. Celkem žalovaný do 11. 3. 2022 vyčerpal 177 685 Kč. Dluh částečně splácel, když do 22. 3. 2022 uhradil celkem 35 528,65 Kč. Shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č.j. 38 T 74/2024-3202 byl žalovaný uznán vinným, že dne 23. 7. 2021 jednaje se zištným záměrem vylákat pro sebe poskytnutí finančních prostředků ve formě úvěru uzavřel jménem své matky výše uvedený úvěr. Usnesením č.j. 38 T 74/2024-3199 bylo rozhodnuto, že žalobkyně nemůže uplatňovat nárok na náhradu škody jako poškozená v , podezřelý výraz, řízení, neboť se s tímto nárokem nepřipojila včas. Dopisem ze dne 29. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dosud nevrácené části úvěru ve výši 142 156,35 Kč.Při právní kvalifikaci soud vycházel zejména z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 170 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 887 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 687 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.