13 C 94/2025-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou (s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 24. 4. 2025 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 15 000 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . Žalobkyně žalovanému umožnila přečerpat jeho běžný účet až do výše kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Dnem 29. 6. 2024 byl žalovanému poskytnut kontokorentní limit do výše 11 000 Kč a na základě jeho žádosti ze dne 11. 2. 2022 až do výše 15 000 Kč. Svoji povinnost splácet úvěr žalovaný řádně neplnil, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 29. 11. 2024. Ke dni podání žaloby tvořila dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 15 000 Kč, dlužný smluvní úrok 1 383,57 Kč, úrok z prodlení ve výši 31,75 Kč a poplatky ve výši 1 300 Kč. Touto žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení pouze částky 15 000 Kč na jistině, která ani přes předžalobní výzvu uhrazena nebyla.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě obsahu spisu, proto vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil. Souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě. Soud proto rozhodoval na základě předložených listinných důkazů.3. Soud má ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze žádosti o kontokorent z 21. 3. 2017, žádosti o založení osobního účtu ze dne 21. 3. 2017, smlouvy o kontokorentu č. , Anonymizováno, ve spojení s obchodními podmínkami a sazebníkem žalobkyně, upomínky o zaplacení dlužné částky ze dne 29. 11. 2024, oznámení o zesplatnění z 1. 12. 2024, dodatku ke smlouvě o kontokorentu z , Anonymizováno, , žádosti o změnu ze dne 11. 2. 2022 a předžalobní výzvy ze dne 10. 4. 2025, včetně dokladu o odeslání, za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti žalovaného ze dne 21. 3. 2017 vedla pro žalovaného běžný účet č. , Anonymizováno, Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, když žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu, od 11. 2. 2022 pak do výše 15 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byly úročeny smluvním úrokem ve výši 17,90 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně úroku a poplatků, se splácením se dostal do prodlení od 31. 7. 2024 a byl vyzván k zaplacení dluhu do 9. 9. 2025. Veškeré závazky žalovaného byly prohlášeny za splatné k 29. 11. 2024. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží žalobkyni i jistinu ve výši 15 000 Kč, tuto částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze den 10. 4. 2025.4. Po právní stránce byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.6. Podle ustanovení § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády.7. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Podle uzavřené smlouvy je žalovaný povinen uhradit žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč, který postupně čerpal v rámci úvěrového limitu. K 29. 11. 2024 byl úvěr prohlášen za splatný, žalovaný však dlužnou jistinu ve výši 15 000 Kč neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě na zaplacení nesplacené jistiny v plném rozsahu a uložil žalovanému v zákonné lhůtě uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „Advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč za tři realizované úkony právní služby do podání návrhu ve věci samé včetně, ve výši 400 kč za jeden, celkem tedy 1 200 Kč. Žalobkyni dále dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) Advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty a součástí nákladů je proto i DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč.