2 C 111/2025-58 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovaný je podílovým spoluvlastníkem stavby čp. , Anonymizováno, , jenž se nachází na pozemku žalobce parc.č. st. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a kat.úz. , adresa, . Tento pozemek přitom žalovaný od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2024 užíval bez právního důvodu, a proto žalobce požaduje po žalovaném částku obvyklého nájemného ve výši 14 116,67 Kč spolu s úrokem z prodlení. Výše obvyklého nájemného přitom vyplývá ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 7. 1. 2020 vypracovaného znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, .2. Okresní soud v Táboře ve věci vydal dne 2. 4. 2025 elektronický platební rozkaz č. j. EPR , č. účtu, -7. Proti němu podal žalovaný včas 0dne 14. 4. 2025 blanketní odpor, který následně dne 12. 5. 2025 odůvodnil. Uvedl, že mu bylo rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 1. 12. 2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 21. 7. 2021 uloženo zaplatit společně s druhou spoluvlastnicí budovy , jméno FO, žalobci za bezdůvodné obohacení spočívající v užívání jeho pozemku částku ve výši 39 508 Kč. Měsíční výše obohacení byla na základě znaleckého posudku stanovena na 1 100 Kč. Ve výše uvedených rozhodnutích ovšem nebyla žalovaným stanovena žádná lhůta pro úhradu náhrady za užívání. Žalovaný byl dopisem ze dne 27. 11. 2023 vyzván, aby žalobci uhradil za užívání předmětného pozemku do 8. 12. 2023 částku ve výši 16 500 Kč (kdy na samotného žalovaného připadlo dle jeho podílu uhradit 15 125 Kč, zbytek připadl na druhého spoluvlastníka), a to za období 15 měsíců. Žalovaný měl dne 11. 1. 2024 uhradit žalobci částku ve výši 18 000 Kč, přičemž přeplatek ve výši 2 875 Kč mu dosud nebyl vrácen. Žalobce následně dne 24. 1. 2025 opětovně zaslal žalovanému dopis, ve kterém požadoval platbu za 14 měsíců ve výši 15 400 Kč (kdy na žalovaného připadala poměrná část ve výši 14 116,67 Kč), a to do 24. 2. 2025. Na tento dopis reagoval žalovaný dne 11. 3. 2025 emailem, ve kterém žalobci sdělil, že požadovanou částku uhradí do 30. 4. 2025. Dne 3. 4. 2025 byl však žalovanému doručen platební rozkaz. Žalovaný má za to, že postup žalobce vykazuje znaky šikanózního jednání, když i přes sdělení žalovaného o platbě, jakož i přes výzvy žalovaného k úpravě a návrhům nájemní smlouvy a termínů plateb za užívání předmětného pozemku došlo k podání žalobního návrhu.3. Žalobce ve své replice ze dne 26. 5. 2025 k vyjádření žalovaného uvedl, že odpor žalobce neuznává, s výjimkou týkající se úhrady požadované jistiny, neboť ta byla po vydání elektronického platebního rozkazu žalovaným uhrazena. Argumentaci žalovaného o šikanózním jednání, považuje žalobce za účelovou. Žalovaný byl již od počátku roku 2025 v prodlení. Dne 24. 1. 2025 mu byla odeslána předžalobní výzva, jenž mu umožnila uhradit dlužnou částku ve lhůtě jednoho měsíce. Žalovaný však ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil, toliko dne 11. 3. 2025 emailem žalobci sdělil, že dluh uhradí do 30. 4. 2025. Reálně svůj dluh uhradil až po vydání elektronického platebního rozkazu dne 9. 5. 2025. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán důvodně a požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení a náklady řízení. Ohledně požadované částky jistiny vzal žalobce žalobu zpět, neboť byla zcela uhrazena.4. Žalovaný v replice ze dne 10. 6. 2025 na vyjádření žalobce ze dne 26. 5. 2025 zopakoval, že se žalobce opakovaně dotazoval na způsob a provedení plateb, které má provést, avšak nedostal žádnou odpověď. V rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ani v rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, přitom nebyl uveden termín, ani bližší specifikace provádění uložených plateb. Žalovaný proto považuje ignorování jeho snahy o plnění povinností ze strany žalobce za účelové.5. Žalobce v replice ze dne 15. 7. 2025 na vyjádření žalovaného ze dne 10. 6. 2025 zopakoval, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky od počátku roku 2025. Jistinu uhradil až dne 9. 5. 2025. Žalovaný přitom dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy, ani ve lhůtě, kterou sám přislíbil. Dle žalobce toto svědčí o pasivitě žalovaného a absenci skutečné vůle k plnění povinnosti. Žalovaným tvrzená absence konkrétní lhůty k provedení plateb v soudních rozhodnutích ho přitom nezbavuje povinnosti uhradit žalovanému dluh. Žalovaný zároveň dlouhodobě znal výši dlužného nájemného a v minulosti již platby prováděl, tudíž měl k dispozici i platební údaje žalobce. Neexistovala tudíž překážka pro úhrady pravidelných měsíčních plateb bezdůvodného obohacení.6. Usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. , právnická osoba, ze dne 30. 5. 2025, jež nabylo právní moci dne 20. 6. 2025, bylo řízení zastaveno v části, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení jistiny ve výši 14 116,67 Kč.7. Jelikož pravomocným usnesením podepsaného soudu bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení co do částky jistiny, když tuto žalovaný dne 9. 5. 2025 žalobci uhradil, omezil se soud toliko na přezkum nároku žalobce na úroky z prodlení.8. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 1. 12. 2020 (č. l. 23) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 21. 7. 2021 (č. l. 28) vyplývá nárok žalobce na náhradu za bezdůvodné obohacení, které žalovanému vzniká v důsledku toho, že budova , adresa, , jejímž je spoluvlastníkem s podílem id. 11/12, stojí na pozemku žalovaného parc.č. st. , Anonymizováno, a výše tohoto bezdůvodného obohacení představuje částku 1 100 Kč měsíčně, jenž mu má žalovaný povinnost hradit za užívání pozemku žalobce bez právního titulu. Z výpisu z účtu žalovaného za leden 2024 (č. l. 9) pak vyplývá konkrétní číslo účtu žalobce (, č. účtu, ) na které žalovaný následně dne 9. 5. 2025 uhradil žalovanou částku, jak plyne z jeho výpisu účtu ze dne 9. 5. 2025. (č. l. 14). Předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025 má pak soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě poměrné části bezdůvodného obohacení za období od 1. 11. 2023 do 31. 12. 2024, a to do 24. 2. 2025. Odeslání výzvy k úhradě žalovanému pak plyne z žalobcem předloženého podacího lístku.9. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své zákonné a smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úhradu úroků z prodlení je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nejpozději v lednu 2024 znal číslo účtu žalobce, na který nakonec dne 9. 5. 2025 uhradil žalovanou jistinu. V tomto ohledu je proto nutné uzavřít, že žalovanému byl ještě před odesláním předžalobní výzvy ze strany žalobce znám způsob, jak může náhradu za bezdůvodné obohacení hradit a ze shora citovaných rozsudků mu byla známa i jeho výše stanovená posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Ohledně absence konkrétního data k plnění měsíčních plateb soud konstatuje, že ze samotné podstaty bezdůvodného obohacení nemohlo být v rozsudcích Obvodního soudu pro , adresa, a Městského soudu v , Anonymizováno, stanoveno konkrétní datum splatnosti předem. Jak uvádí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. 28 Cdo 903/2021 „Bezdůvodné obohacení přitom patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele“. Bezdůvodné obohacení totiž není právní skutečností vzniklou na základě kontraktu, nýbrž tzv. jinou právní skutečností spočívající (v tomto případě) v kontinuálním protiprávním užíváním cizí věci bez právního titulu. Neexistuje-li mezi stranami výslovná dohoda, vzniká splatnost takto vzniklých nároků právě až okamžikem, kdy uplyne lhůta stanovená ochuzenou osobou ve výzvě adresované obohacenému. Proto pokud žalobce řádně žalovaného vyzval k uhrazení dlužné částky do 24. 2. 2025, přičemž k zaplacení požadovaného bezdůvodného obohacení došlo až dne 9. 5. 2025, je nutné uzavřít, že žalobci náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 116,67 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do 9. 5. 2025 (tj. 343,44 Kč) a zaplacení této částky mu pr