2 C 248/2025-24 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem č. 17 ze dne 19. 2. 2025 k této smlouvě žalovaná zažádala o poskytnutí úvěru. Následně smlouvou č. , IBAN, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč na její běžný účet, čímž ji vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 17,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně neplnila, když poslední splátku řádně uhradila dne 13. 3. 2025. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 16. 6. 2025. Ke dni podání žaloby tvořila dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 24 269,73 Kč a částečně kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 099,07 Kč. Ani přes opakované výzvy žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) i ona vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 11. 2021 ve spojení s dodatkem č. 17 ze dne 19. 2. 2025 a obchodními podmínkami žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaná vyslovila svůj souhlas, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejíchž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně cen a úroku ve výši 17,90 % ročně. Žalovaná se však se splácením dostala do prodlení, a proto žalobkyně úvěr ke dni 16. 6. 2025 zesplatnila. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má tak soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni dluží částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 24 269,73 Kč spolu s příslušenstvím ve formě smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky pravidelně splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru řádně nesplnila, a to ani po zesplatnění úvěru, k čemuž žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalované se splácením. Protože žalovaná žalobkyni dosud nevrátila poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalované tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok na sjednané smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, neboť žalovaná je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni požadovaný nárok na náhradu nákladů řízení v částce 971 Kč představující zaplacený soudní poplatek, když jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.