2 C 36/2024-160 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26.1.2024 domáhala určení, že jí po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, , posl. bytem , adresa, , zemřelou dne , datum, , ve výši 3 305 697,88 Kč ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017, vystavených společností , jméno FO, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, přejmenované na , právnická osoba, , původně vystavených na řad , právnická osoba, . a rubopisem převedených na žalobkyni, znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč. Uvedené směnky byly avalovány vedle , jméno FO, , narozeného , datum, a , jméno FO, , narozené , datum, , rovněž zůstavitelkou , jméno FO, , narozenou , datum, a zemřelou , datum, . Žalobkyně oznámením pohledávky do dědického řízení odeslaným dne , datum, uplatnila svůj nárok vůči zůstavitelce jakožto postižnímu dlužníku v rámci dědického řízení s tím, že uplatnila nároky ve výši směnečného peníze i příslušenství včetně odměny ve výši 1/3 procenta směnečného peníze z obou uvedených směnek. Usnesením Okresního soudu v Táboře vydaným notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, jako soudní komisařkou pod č. j. , spisová značka, dne , datum, byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstavitelce a jmenován likvidační správce a věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do likvidace pozůstalosti přípisem ze dne 6. 2. 2023 s tím, že v mezidobí od oznámení pohledávky do dědického řízení do podání přihlášky do likvidace pozůstalosti, již byla pohledávka částečně uspokojena a aktuální výše pohledávky ze směnky původně znějící na částku 12 854 924 Kč činí 1 466 517,91 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019 a ze směnky původně znějící na částku 8 326 164 Kč činí částku 1 839 179,97 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021. Celkem tedy věřitel do likvidace pozůstalosti nařízené usnesením ze dne 13. 1. 2023 přihlásil pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč. Důvodem snížení výše pohledávky je vymožení plnění od jiných směnečně zavázaných osob, tj. od , právnická osoba, a , jméno FO, s tím, že poslední vymožené plnění na směnečný peníz ze směnky ze dne 25. 4. 2014 bylo žalobcem obdrženo 4. 6. 2019 a na směnečný peníz ze směnky ze dne 28. 4. 2015 bylo žalobcem obdrženo dne 21. 7. 2021. Žalovaná 2) v rámci dědického řízení uvedenou pohledávku žalobkyně popřela, což však považuje žalobkyně za ryze účelové jednání vzhledem k tomu, že až do přezkoumání pohledávek v rámci likvidace pozůstalosti žalovaná 2) pohledávku žalobkyně nijak nesporovala a i v přípisu ze dne 19. 5. 2017 sděluje, že nemá výhrady k soupisu aktiv a pasiv k pozůstalosti. Nároky z obou směnek byly opětovně přezkoumávány v rámci insolvencí vedených proti dalším směnečně zavázaným osobám, tj. , jméno FO, , , právnická osoba, i , jméno FO, a ve všech těchto insolvenčních řízeních byly pohledávky žalobkyně zjištěny.2. Žalovaný 1) i žalovaná 2) ve svých samostatných vyjádřeních shodně uvedli, že považují obě pohledávky žalobkyně, které přihlásila do dědického řízení po zůstavitelce , jméno FO, , vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , spisová značka, , za promlčené. Obě pohledávky vznikly na základě směnek a v obou případech byly obě směnky splatné dne 25. 1. 2017. Přestože obě pohledávky představují „pouze“ směnečný úrok a nejedná se o jistinu směnky, i tak tento směnečný úrok následuje osud jistiny směnky, která se promlčela uplynutím tříleté promlčecí lhůty dne 26. 1. 2020 a pohledávka na úhradu směnečných úroků se tedy rovněž promlčela dne 26. 1. 2020. Skutečnost, že žalobkyně pohledávky přihlásila do likvidace dědictví po , jméno FO, dne 6. 2. 2023, již není rozhodná, neboť podle § 246 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet s účinky ke dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce. Vzhledem k tomu, že usnesení soudu o nařízení likvidace dědictví bylo vydáno 13. 1. 2023, nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty před tímto datem. Ani úmrtí zůstavitelky, ani zahájení dědického řízení nezpůsobuje přerušení běhu promlčecí lhůty a takové účinky nemá ani samotné přihlášení pohledávky do dědického řízení. Teprve přihlášení pohledávky společně s vyvěšením usnesení soudu o nařízení likvidace pozůstalosti toto přerušení způsobí, nicméně toto přerušení nemá žádné zpětné účinky, a pokud se již pohledávka stala promlčenou, nemůže se vyvěšením usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti stát znovu pohledávkou nepromlčenou. Pro otázku promlčení pohledávky v rámci řízení o pozůstalosti není podstatné, zda byla pohledávka uplatněna vůči jiným osobám či v jiných řízeních, tedy zejména v insolvenčních řízeních proti , právnická osoba, , , jméno FO, a , jméno FO, . V každém z těchto řízení je otázka oprávněnosti uplatnění pohledávky či jejího promlčení posuzována samostatně na základě samostatných okolností, které mohou být odlišné a uplatnění v jednom řízení nemá vliv na uplatnění v ostatních řízeních včetně řízení dědického. Žalovaní mají za to, že pohledávky jsou promlčené a není proto možné, aby byly v rámci likvidace dědictví uspokojovány. Z toho důvodu navrhli oba žalovaní zamítnutí žaloby.3. Žalobkyně v rámci vyjádření při jednání dále doplnila odkaz na ustanovení § 643 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se promlčecí doba prodlužuje až na dobu 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. K tomu uvedla právní zástupkyně žalované 2), že žalobkyně mohla využít institutu žaloby proti neurčeným neznámým dědicům, a že uvedené ustanovení nemá na otázku promlčení nároku žalobkyně vliv.4. Okresní soud v Táboře v této věci rozhodl již rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 28. 6. 2024, proti němuž podala žalobkyně včasné odvolání. Teprve v tomto odvolání ze dne 6. 8. 2024 (č.l. 48 spisu) zmínila, že námitka promlčení ze strany žalované 2) je v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy je spatřován ze strany žalobkyně zejména v tom, že ze strany Okresního soudu v Táboře bylo vydáno usnesení č. j. , spisová značka, ze dne 24. 5. 2018 o zamítnutí návrhu žalobkyně na provedení likvidace dědictví. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl odvolací soud dne 14. 2. 2019 tak, že návrh na nařízení likvidace dědictví se nezamítá. I přesto však bylo ze strany soudního komisaře vydáno usnesení o nařízení likvidace dědictví až dne 13. 1. 2023, tedy téměř 4 roky poté, kdy odvolací soud rozhodl o tom, že návrh žalobkyně na nařízení likvidace dědictví se nezamítá. Výše uvedené průtahy v rámci dědického řízení by neměly jít k tíži žalobkyně v souvislosti s námitkou promlčení vznesenou ze strany osoby, která je úzce propojená s osobou hlavního dlužníka žalobkyně, tj. s otcem potenciální dědiců a zároveň účastníkem dědického řízení (syn zůstavitelky). Pokud jde o osobu žalované 2), pak k tomuto žalobkyně uvádí a odkazuje na zápisy a listiny veřejně dostupné v obchodním rejstříku a ve sbírce listin, že jediným společníkem žalované 2) byl až do 28. 4. 2016 pan , jméno FO, mladší, tedy syn hlavního dlužníka pana , jméno FO, a zároveň vnuk zůstavitelky, který je účastníkem dědického řízení a je i případným možným dědicem zůstavitelky. Pouhé 2 dny po převodu obchodního podílu žalované 2) na třetí osobu (pan , jméno FO, ), tj. 30. 4. 2016, byla na žalovanou 2) postoupena pohledávka za panem , jméno FO, starším a zůstavitelkou (viz obsah dědického spisu na čl. 49–51), která měla dle této smlouvy o postoupení činit ke dni 30. 4. 2016 částku 3 169 250, 90 Kč (3 miliony Kč je jistina a ve zbylé části úrok a úrok z prodlení). O žádné takové pohledávce ale žalovaná 2) v roce 2016, kdy ji dle smlouvy o postoupení měla nabýt, neúčtuje a neúčtovala, jak je uvedeno v rozvaze za rok 2016 ve sbírce listin žalované 2) (C2 49129/SL4/Msp) založené dne 6. 6. 2017 v části aktiv - pohledávky. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně i nadále za to, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. O odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře č. j. , spisová značka, ze dne 7. 11. 2024, který původně nabyl právní moci dne 28. 11. 2024, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně změněn tak, že bylo žalobě zcela vyhověno. Ohledně nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a žalované 2) byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 33 057,42 Kč. Proti uvedenému rozsudku bylo přípustné dovolání, které podala žalovaná 2) dne 25. 1. 2025, kde především napadala vadné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu a zdůraznila, že žalobkyně mohla uplatnit své právo v průběhu pozůstalostního řízení vůči osobě, která spravu