4 C 120/2025-53 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo , IBAN, , uzavřené na základě žádosti v Rámcové smlouvě číslo , hodnota, , na základě, které byl žalovanému aktivován běžný účet číslo , č. účtu, , a žalovaný mohl začít úvěr plně využívat. Dne 17. 9. 2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 39 099 Kč. Jelikož žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro užívání úvěru žalobkyně, byl mu výše uvedený hypoteční úvěr schválen a dne 17. 9. 2024 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalovaný se zavázal k pravidelné měsíční splátce ve výši 4 982 Kč, která byla představována jistinou a úrokem ve výši 13,9 % p. a. Povinnosti plynoucí mu ze smluvního vztahu s žalobkyní však žalovaný neplnil řádně, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne 26. 3. 2025. Ke dni zesplatnění dlužnou částku tvořila jistina ve výši 25 137,78 Kč, nesplacený smluvní úrok z úvěru ve výši 724,61 Kč, když jejich výše byla stanovena ke dni 25. 3. 2025. Žalobkyně požaduje od 25. 4. 2025 smluvní úrok 12 % p. a. v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v účinném znění. Splátky od 13. 10. 2024 do 24. 12. 2024 byly splaceny, na splátku dne 24. 1. 2025 bylo ze strany žalovaného zaplaceno pouze 297,06 Kč, když žalobkyně započetla částí ve výši 297,06 Kč na úhradu jistiny splátky a částí ve výši 0 Kč na úhradu úroků splátky. Na splátku dne 24. 1. 2025 bylo ze strany žalovaného dne 25. 1. 2025 zaplaceno pouze 0,76 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla částí ve výši 0,76 Kč na úhradu jistiny splátky a části ve výši 0 Kč na úhradu úroku splátky. Počínaje splátkou ke dni 24. 1. 2025 tedy nebyly splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas. V souladu s Rámcovou smlouvou číslo , hodnota, uzavřenou mezi účastníky požádal žalovaný o zřízení běžného účtu číslo , č. účtu, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet uvedeného čísla a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Smluvními stranami bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku, což plynulo i z obsahu obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, a to konkrétně článkem Přijetí a provedení platebního příkazu. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatit příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván, což opět plynulo z obsahu obchodních podmínek článku Přijetí a provedení platebního příkazu. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory tomu však se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 926 Kč. Uvedenou částku žalobce žalobkyni nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla zaslána doporučeným dopisem. Při výpočtu dlužné částky žalobkyně zohlednila žalovaným zaplacené splátky, a to v měsíci říjen, listopad, prosinec 2024 vždy ve výši 4 982 Kč, v lednu 2025 ve výši 297,06 Kč a 25. 1. 2025 ve výši 0,76 Kč. Neuhrazená jistina k uvedenému datu tedy činila 25 137,78 Kč. Následně ještě žalobkyně zohlednila částku, která byla žalovaným uhrazena po podání žaloby tak, jak již bylo uvedeno shora včetně způsobu jejího započtení na úhradu záporného zůstatku na účtu žalovaného a dále na část splátky jistiny dluhu na hypotečním úvěru.2. O žalobě bylo rozhodnuto vydáním elektronického platebního rozkazu, proti kterému se žalovaný bránil v zákonné lhůtě podáním odporu s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti, neboť dle znění smlouvy se jedná o smlouvu o úvěru, která má charakter spotřebitelského úvěru a dlužník v takovém případě požívá ochrany dle zákona číslo 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele a dle ust. § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dle kterého se smluvní ujednání nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Na danou problematiku je nutno pohlížet v rámci unijního práva, v souladu s několika směrnicemi dopadajících na ochranu spotřebitele, zejména pak směrnici Rady ze dne 5. 4. 1993, č. 93/13/ES. Úvěrová smlouva byla dle žalovaného tedy uzavřena v neprospěch spotřebitele a sjednané úroky jsou v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný namítal, že žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. Tato povinnost v nejpřísnější možné podobě je uložena věřiteli s cílem získat si takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizika. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými a ničím nepodloženými prohlášeními spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. Pokud tak nečiní, jedná v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Žalovaný je toho názoru, že důsledkem nesprávného posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to i přes ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný má za to, že jistina úvěru byla zcela uhrazená a jsou tak fakticky požadovány pouze úroky, které jsou dle shora uvedeného sjednání absolutně neplatné a nelze tak po žalovaném něčeho dále požadovat. Navrhl proto žalobu v celém rozsahu zamítnout, právnická osoba, ohledem na rozdílná stanoviska sporných stran prováděl soud dokazování, jehož výsledky následně hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 sbírky občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) a vyvodil z něho tyto skutkové a následně i právní závěry.4. Rámcovou smlouvou číslo , hodnota, , obchodními podmínkami žalobkyně, Dodatkem k rámcové smlouvě číslo , hodnota, , smlouvou o úvěru číslo , IBAN, dne 17. 9. 2024, žádostí o zřízení běžného účtu č. , č. účtu, , podmínkami pro užívání úvěru Air bank a. s., dokladem o načerpání úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem úvěru, přehledem plateb úvěru, Změnovým dodatkem číslo , hodnota, k rámcové smlouvě, zesplatňujícím dopisem ze dne 26. 3. 2025 a mimořádným výpisem z účtu žalovaného, má soud prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Následně došlo k uzavření dodatku číslo , hodnota, k této rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal žalovaný o úvěr ve výši 39 099 Kč a byla uzavřena smlouva o úvěru číslo , IBAN, . Úvěr byl žalobkyní schválen a dne 17. 9. 2024 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje ověřuje žalobkyně proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. V případě žádosti o úvěr používá žalobkyně úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřící do skupiny PPF na základě souhlasu, který jí klient udělil v rámcové smlouvě. Žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z toho, že je mu poskytován úvěr ve výši 39 099 Kč, žalovaný bydlí v nájmu, není ženatý, má jednu vyživovací povinnost a splácí jiné splátky ve výši 14 000 Kč, dále 13 643 Kč a má úvěrový rámec dle úvěrové zprávy ve výši 950 685 Kč. Jeho hlavní příjem je ve výši 37 400 Kč od společnosti , právnická osoba, . Dále žalobkyně pracovala s informací, že příjmy ostatních členů domácnosti činí 26 000 Kč, výdaje na domácnost, bydlení, léky, jídlo, doprava, splátky všech členů domácnosti činí 11 000 Kč, 8 000 Kč a splátky teda v součtu činí 25 000 Kč. Výdaje domácnosti dle expertní analýzy činí 11 560 Kč, výdaje žalovaného dle expertní analýzy 4 470 Kč a výdaje za jednu vyživovací osobu 3 050 Kč. Žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjem činí 37 400 Kč a žalobkyně s ohledem na nízkou výši úvěru žalovaného výši příjmu dále neověřovala. Pokud žalovaný uvedl nesprávné údaje, jednal nepoctivě a takové jednání by nemělo jít k tíži žalobkyně. Pokud jd