4 C 160/2025-20 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 6. 2020 a na ni navazující Smlouvy o úvěru č. , IBAN, . Touto smlouvou žalobkyně poskytla dne 31. 3. 2022 žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na jeho běžný účet, čímž mu vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 16,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 519 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne 14. 11. 2024, a to pouze částečně. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 14. 1. 2025. K tomuto dni dlužnou částku tvořila nesplacená jistina ve výši 29 102,24 Kč a nesplacený smluvní úrok ve výši 1 194,84 Kč. Dále pak žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu částky 376 Kč, neboť v této výši se žalovaný dostal do nepovoleného debetu na svém běžném účtu.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně byl obsažen již v podaném návrhu, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k uvedené výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z Rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 6. 2020, z Dodatku k Rámcové smlouvě o uzavření úvěrové smlouvy č. , IBAN, ze dne , datum, , z předsmluvních informací a z obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, za prokázané, že na základě Rámcové smlouvy došlo mezi účastníky ke zřízení běžného účtu žalovaného. Dne 30. 3. 2022 účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , IBAN, (Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 519 Kč. Z přehledu plateb a splátkového kalendáře dále soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni po poskytnutí úvěru splátky pouze do , datum, (splatnost první splátky byla , datum, ). Na splátku splatnou dne 14. 11. 2024 bylo zaplaceno 57,56 Kč a dále žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne , datum, jímž žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 29 102,24 Kč a na úrocích 1 194,84 Kč.Z výše uvedené rámcové smlouvy, mimořádného výpisu z účtu žalovaného, ceníku a obchodních podmínek má soud dále za prokázané, že žalovaný porušil sjednané podmínky a dostal se na běžném účtu do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 376 Kč. Také k úhradě této částky byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 14. 1. 2025.Právně byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaných smluvních úroků z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky a nevyrovnal ani nepovolený debet na běžném účtu, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 180 Kč. Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek, jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.