4 C 171/2025-17 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojistitele vůči žalovanému na zaplacení dlužného pojistného ve výši 14 995 Kč z pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne 29. 8. 2022 s počátkem pojištění ke dni 1. 9. 2022 o , Anonymizováno, životním pojištění za pojistné období od 1. 11. 2023 do 1. 4. 2024 a kapitalizované ve výroku uvedené zákonné úroky z prodlení.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Závěr o skutkovém stavu je takový, že mezi účastníky došlo dne 29. 8. 2022 k platnému uzavření pojistné smlouvy č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo , Anonymizováno, životní pojištění, a ve které se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši 2 929 Kč, přičemž pojistné období bylo sjednáno v délce měsíční. Tuto svoji povinnost platit pojistné žalovaný v období od 1. 11. 2023 do 1. 4. 2024, kdy smlouva zanikla z důvodu neplacení pojistného, nesplnil. Na svůj dluh žalovaný do současné doby neuhradil ničeho, ačkoli byl opakovaně upomínán. Nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 17. 7. 2024.Soud věc posoudil v souladu s § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné, dále dle § 2782 odst. 1 o. z., dle kterého má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, a dále dle § 1970 o. z. podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil pojistné za pojistné období od 1. 11. 2023 do 1. 4. 2024 v částce 14 995 Kč, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na kapitalizované úroky z prodlení, neboť nárok žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy, když žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve znění do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé), a ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby (návrh ve věci samé) dle téhož ustanovení a. t. ve znění od 1. 1. 2025, paušální náhrada výdajů je pak stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z výše uvedených tří úkonů právní služby (novelou a.t. se výše nezměnila) a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 300 Kč částkou 273 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.