4 C 219/2025-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu řízení s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2022, na základě, které mu byl poskytnut úvěr až do výše 91 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se však se splácením do prodlení a ani na opakovanou výzvu dlužnou částku zcela neuhradil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr ke dni 9. 1. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh po jeho zesplatnění neuhradil již ničeho a dluží tak žalobkyni částku 87 338,98 Kč na jistině, částku 773,22 Kč na poplatcích za pojištění, částku 430 Kč na nákladech na vymáhání a částku 500 Kč na smluvních pokutách účtovaných v souladu se smlouvou. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úrok z úvěru a na úrok z prodlení v zákonné výši, které částečně kapitalizovala.Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2022 ve spojení s úvěrovými podmínkami, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 91 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Úrok byl sjednán ve výši 25,9 % ročně. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 1. 2025 ve spojení s podacím archem a splátkovým kalendářem má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokuty v celkové výši 500 Kč a celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 89 042,20 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 87 338,98 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, poplatků ve výši 773,22 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovaného dne 30. 1. 2025 vyzývala k zaplacení dluhu před podáním žaloby a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo.Při právní kvalifikaci soud vycházel zejména z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 2048 a násl o. z. pak byl posouzen nárok žalobkyně na přiznání smluvní pokuty.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 91 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na smluvní pokutu, úrok ve výši 12,75 % ročně (když ve smlouvě byl sjednán úrok 25,9 % ročně) a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje náležitě dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 256,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 562 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 4 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 450 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 15 450 Kč částkou 3 244,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.