8 C 65/2025-43 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako pronajímatelka domáhala vůči žalovanému jako nájemci zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o nájmu, na základě které přenechala žalovanému do užívání herní počítač, a to na dobu 24 měsíců. Žalovaný se za to zavázal hradit žalobkyni po dobu trvání nájmu pravidelné měsíční nájemné ve výši 1 283 Kč měsíčně. Žalovaný však neplatil nájemné řádně a včas, proto žalobkyně od nájemní smlouvy odstoupila. Žalobkyně požaduje po žalovaném celkovou částku ve výši 19 326 Kč, která se skládá z dlužného nájemného ve výši 11 430 Kč a zbytkové kupní ceny předmětu nájmu ve výši 7 896 Kč, neboť žalovaný předmět nájmu žalobkyni nevrátil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes předžalobní upomínku.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má v dané věci z předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o nájmu č. , hodnota, ze dne , datum, , za plně prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena předmětná nájemní smlouva, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky (čl. 6. 2 smlouvy), a na jejímž základě předala žalobkyně žalovanému do užívání herní počítač , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výrobní číslo: , Anonymizováno, , a to na dobu 24 měsíců (čl. 1. 1. smlouvy). Žalovaný se v uzavřené nájemní smlouvě zavázal hradit žalobkyni pravidelné měsíční nájemné ve výši 1 283 Kč splatné vždy 15. dne měsíce předcházející tomu, za který nájemné náleží (čl. 2. 1. smlouvy). Žalovaný od žalobkyně převzal předmět nájmu, což má soud za prokázané z předávacího protokolu (protokolu o akceptaci) ze dne 28. 11. 2022, jenž tvořil nedílnou součást nájemní smlouvy. Z jednotlivých žalobkyní předložených faktur má soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovávala žalovanému měsíční nájemné dle smlouvy o nájmu č. , hodnota, . Z informace o platbách má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil jen první 4 splátky nájemného řádně v plné výši a včas, od 5. platby nájemného se dostává do prodlení, 16. platbu nájemného zaplatil jen částečně v částce 117 Kč, a 17. až 24. platbu nájemného nezaplatil ani částečně. Žalobkyně proto v souladu s bodem 10. , právnická osoba, podmínek odstoupila od nájemní smlouvy, což má soud za prokázané z dopisu adresovaného žalovanému ze dne 26. 9. 2024. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému zasláno, jak má soud za prokázané z údaje o sledování zásilek vystaveného , právnická osoba, ., podle kterého byla pro žalovaného zásilka uložena na poště dne 30. 9. 2024. Z faktury č. , IBAN, vystavené společností , právnická osoba, . dne 28. 11. 2022 žalobkyni má soud za prokázané, že tržní cena nového počítače pronajatého žalovanému činila 23 223,70 Kč bez DPH, s DPH činila 28 100,68 Kč. Z předložené inzerce obdobných zařízení, jakož i z odborného článku o postupu při stanovení ceny použitých herních počítačů, má soud za prokázané, že zbytkové kupní ceny herních počítačů činí po uplynutí 24 měsíců okolo 40 % původní ceny. Z faktury č. , hodnota, , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala běžnou tržní cenu předmětu nájmu ve výši 7 896 Kč a dále byla předmětem této faktury budoucí splátka nájemného v částce 1 283 Kč, celkem tedy byla vystavena faktura na částku 9 179 Kč splatnou dne 26. 9. 2024.4. Dle § 2316 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) se nájemní smlouvou pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci byla uzavřena mezi účastníky platná nájemní smlouva, podle které žalobkyně předala žalovanému předmět nájmu a zavázal se hradit měsíčně nájemné. Žalovaný však svoji povinnost platit řádně a včas nájemné porušil, dlužné nájemné za 16. až 24. splátku nájemného dosud žalobkyni nezaplatil ani přes její předžalobní výzvu, ačkoli měl povinnost je zaplatit v souladu se zněním bodu 10. 2. , právnická osoba, podmínek, podle kterého má žalobkyně nárok na doplacení zbylé částky sjednaného nájemného. Dále měl žalovaný podle bodu 10. 2. 4. obchodních podmínek povinnost vrátit předmět nájmu po skončení nájmu, což je i obecná povinnost dle nájemní smlouvy plynoucí z dočasnosti nájemního poměru. Jelikož žalovaný předmět nájmu po výzvě žalobkyně nevrátil, má žalobkyně právo na zaplacení své pohledávky, kterou je dle bodu 2. , právnická osoba, podmínek (mimo jiné) běžná tržní cena předmětu nájmu. Tu žalobkyně žalovanému vyúčtovala v souladu s uzavřenou smlouvou v přiměřené odpovídající výši 34 % původní tržní ceny bez DPH, jak bylo prokázáno výše uvedenými důkazy, její postup je v souladu i se soudní judikaturou, na kterou žalobkyně odkazuje (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2782/2017), a proto soud přiznal žalobkyni požadovaný nárok na úhradu dlužné částky v plném rozsahu. Zároveň soud uložil žalovanému zaplatit úroky z prodlení z dlužných částek v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelných nákladů řízení v částce 8 968 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 900 Kč za níže uvedené tři úkony právní služby a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky ve znění do 31. 12. 2024 v částce 300 Kč za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a ve výši 450 Kč ve znění vyhlášky od 1. 1. 2025 za jeden úkon právní služby (návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 750 Kč částkou po zaokrouhlení na celé koruny 1 418 Kč. Za doplňující vyjádření žalobkyně k výzvě soudu nebyla odměna přiznána, neboť veškeré žalobcem uvedené skutečnosti mohly a měly být uvedeny už v žalobním návrhu a žalobce měl povinnost již k návrhu připojit písemné důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 79 odst. 2 o. s. ř.), tj. účelným bylo je uvést a připojit v jediném úkonu návrhu ve věci samé. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.