9 C 185/2025-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným uzavřel dne 30. 11. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do limitu ve výši 32 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet včetně příslušenství. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně vyzval dne 25. 3. 2024 žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky. Ten na svůj dluh ale neuhradil ničeho.2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud vyzval účastníky řízení, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Soud má v dané věci z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , výpisu z osobního účtu a výpisu z povoleného debetu ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 32 000 Kč, a že žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně cen a úroků ve výši 22,56 % ročně dle uvážení s tím, že výše minimálních měsíčních splátek musí činit 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Žalovaný však úvěr nehradil řádně a včas, a proto úvěr právní předchůdce žalobkyně dne 25. 3. 2024 prohlásil za okamžitě splatný a zaslal žalovanému výzvu k okamžitému zaplacení celé dlužné částky ve výši 35 346,25 Kč, která se sestávala z nesplacené jistiny 30 793,01 Kč, poplatků ve výši 1 608,02 Kč a z dlužného smluvního úroků kapitalizovaného ke dni 25. 3. 2024 ve výši 2 945,22 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni, jak je doloženo uvedenou smlouvou a oznámením o postoupení pohledávky. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud za prokázané, že žalovaný dosud na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku uvedenou shora.4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. a na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému kontokorentní úvěr do limitu ve výši 32 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn povolený debet průběžně čerpat a zavázal se vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec. Žalovaný svou povinnost nedodržel, a proto právní předchůdce žalobkyně v souladu s platnými obchodními podmínkami celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovanému tím vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Žalovaný tak ale neučinil a právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Protože žalovaný svůj dluh nesplaceného úvěru a úroků z úvěrů nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně a dosud ani žalobkyni, uložil mu soud toto povinnost tímto rozsudkem. Soud přiznal i další požadované příslušenství, a to zákonné úroky z prodlení, na které má žalobkyně jako postupník nárok dle § 1970 o. z. z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu. Výši požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 201 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 297 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 700 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 2 400 Kč částkou 504 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.