ECLI: ECLI:CZ:OSTA:2026:11.C.27.2026.1 Datum: 2026-06-17 Předmět: o zaplacení 37 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2053 z. č. 89/2012 Sb. náklady řízení
O co šlo: o zaplacení 37 000 Kč s příslušenstvím (§ 2053 z. č. 89/2012 Sb.)
Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 50 000 Kč, a to bezúročně. Následně žalovaný dluh písemně uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit do 31. 12. 2025. Dlužnou částku však uhradil pouze částečně, na zaslanou předžalobní výzvu již nereagoval.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Závěr o skutkovém stavu je takový, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o bezúročné zápůjčce ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný ke dni 27. 2. 2024 uhradil 11 500 Kč. Dne 27. 2. 2024 žalovaný písemně uznal dluh co do důvodu i výše, a to ve výši 38 500 Kč, a zavázal se jej uhradit do 31. 12. 2025. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný na dluh uhradil pouze 1 500 Kč. Dne 20. 1. 2026 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagoval.Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého uznal-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, a dále dle § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v daném případě písemně svůj dluh uznal co do důvodu i výše, tento nárok ani následně nijak nerozporoval, avšak dlužnou částku žalobkyni řádně a včas neuhradil. Protože žalovaný dosud nesplnil, k čemu se v uznání dluhu výslovně zavázal, uložil mu soud povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 37 000 Kč dle písemného uznání dluhu tímto rozsudkem. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaný je v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 848,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 850 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 2 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 450 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 9 090 Kč částkou 1 908,90 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.