13 C 140/2025-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u zdejšího soudu dne 23. 9. 2025 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 42 244 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne , Anonymizováno, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit včetně poplatku za sjednání úvěru ve výši 990 Kč do 24 měsíců. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a za prodloužení splatnosti (poplatek za korunový odklad) 2 970 Kč. Smluvní úrok byl sjednán pouze v rámci druhé až osmé splátky pevnou částkou 1 470 Kč a žalovaný byl také povinen hradit náklady na vymáhání či smluvní pokutu při neplnění smluvních podmínek. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, na úhradu dlužných částek neuhradil ani ke dni podání žaloby ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do registru , Anonymizováno, , do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí. Posouzeny byly i příjmy a výdaje žalovaného.2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne , Anonymizováno, ve spojení se smluvním ujednáním a předsmluvními informacemi, dále sazebníku, karty klienta, opisu proplacení úvěru, výpisu přijatého ověřovacího poplatku, splátkového kalendáře, výpisu čerpání a předžalobní výzvy ze dne 22. 8. 2025 má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru, na základě žalovaný čerpal úvěr v částce 30 000 Kč po ověření vlastnictví k účtu žalovaného zasláním korunového poplatku na účet žalobkyně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do dostupných registrů a zjistila, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 26 000 Kč měsíčně, nemá žádné děti a jeho splátky na další úvěry činí měsíčně 10 000 Kč. Úvěr včetně poplatku 990 Kč měl žalovaný uhradit do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Úrok z úvěru byl smluvně sjednán v pevné výši 1 470 Kč od 2 až 8 splátky s tím, že při zesplatnění přirůstá k jistině, RPSN činila 49,10 %. Žalovaný se smluvně zavázal uhradit poplatky za následující volitelné služby, za expres výplatu 199 Kč, za bezpečnou splátku 99 Kč a za prodloužení lhůty splatnosti 2 970 Kč. Dle úvěrových podmínek má žalobkyně také nárok na náklady vymáhání a smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný úvěr nezaplatil řádně a včas a ke dni podání žaloby sestává žalovaná částka z jistiny 27 498 Kč, dosud neuhrazených poplatků za expres výplatu 396 Kč, za prodloužení splatnosti 5 940 Kč, úroků 5 880 Kč které přirostly k jistině, vynaložených nákladů na vymáhání 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Z výzvy ke splacení dlužných částek ze dne 22. 8. 2025 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný byl upozorněn na možné soudní vymáhání dluhu.4. Právně byla věc hodnocena dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).8. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.9. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se hradit smluvně sjednané poplatky a případné sankce v případě nezaplacení úvěru řádně a včas. Svou povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou, tj. včetně sjednaných poplatků, nákladů a sankcí nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost, a soud mu proto uložil uhradit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu, sjednané poplatky, smluvní pokutu a náklady na vymáhání dle specifikace uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Částečně důvodný je nárok žalobkyně na úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ovšem soud úrok z prodlení přiznal žalobkyni pouze z částky 41 214 Kč sestávají z jistiny (včetně přirostlých úroků), poplatků a smluvní pokuty, nikoliv z příslušenství žalované pohledávky ve výši 1 030 Kč, které žalobkyně požaduje na základě § 513 o. z., dle kterého jsou příslušenstvím pohledávky i náklady spojené s uplatněním pohledávky. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 110. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 553 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 649 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „Advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 42 244 Kč za tři realizované úkony právní služby do podání návrhu ve věci samé včetně, tedy 3 x 700 Kč. Žalobkyni dále dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) Advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů za uvedené tři úkony právní služby v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty a součástí nákladů je proto i DPH ve výši 21 % z částky 2 400 Kč, tj. 504 Kč.11. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu činil dle položky 2, bod 1, písm. c) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 1 649 Kč (tj. 4 % z částky 41 214 Kč), a žalobkyně uhradila pouze 1 414 Kč, uložil soud výrokem IV. žalobkyni uhradit doplatek soudního poplatku na účet Okresního soudu v Táboře.