13 C 90/2025-31 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 8. 2025 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částek ve výroku uvedených z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , která byla součástí účastníky řízení uzavřené rámcové smlouvy o platebních službách č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, který byl schválen a vyplacen na běžný účet žalované č. , Anonymizováno, dne 14. 12. 2020. Vzhledem k neplnění podmínek úvěrové smlouvy žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 7. 2025. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka jistinu 47 896,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 582,42 Kč a dále smluvní úrok 15,90 % ročně z částky 47 896,13 Kč od 21. 7. 2025 do 18. 8. 2025, zákonný úrok z prodlení od 31. 7. 2025 do zaplacení a smluvní úrok 12 % ročně od 19. 8. 2025 do zaplacení. Současně se žalobkyně domáhala i zaplacení debetního zůstatku na běžném účtu žalované č. , Anonymizováno, , který jí byl zřízen na základě rámcové smlouvy uzavřené účastníky řízení dne , Anonymizováno, .2. V průběhu řízení vzala žalobkyně z důvodu úhrady provedené žalovanou (dne 12. 9. 2025 ve výši 1 495 Kč a dne 23. 10. 2025 ve výši 1 495 Kč) žalobu částečně zpět co do jistiny ve výši 2 042,65 Kč se zákonným úrokem a smluvním úrokem uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Zaplacené částky započetla žalobkyně na úhradu jistiny úvěru ve výši 1 542,65 Kč a ve výši 500 Kč na úhradu debetního zůstatku úvěru a částí 947,35 Kč na úhradu kapitalizované úroku z úvěru. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil.3. Ohledně zbývající části žalobou uplatněného nároku vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí v rámci podané žaloby, žalovaná, které byla výzva doručena postupem dle § 50m o. s. ř. se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.4. Na základě žalobkyní předložených listin, a to rámcové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , Anonymizováno, , úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ve spojení s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání úvěru, dále dokladu o čerpání úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, přehledu plateb, sdělení o zesplatnění, a předžalobní výzvy ze dne 21. 7. 2025 má soud prokázáno, že účastníci uzavřeli rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, dne 7. 12. 2020, na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. , Anonymizováno, . Součástí byla i smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalované dne 14. 12. 2020 vyplaceny finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami od 20. 1. 2021 ve výši 1 487 Kč. Celkově měl být úvěr splacen ke dni 20. 12. 2028. Žalovaná nejprve úvěr řádně splácela (od 20. 1. 2021 do 20. 4. 2025), na splátku splatnou dne 20. 5. 2025 však uhradila pouze 1 186,44 Kč a tato platba byla započtena na jistinu i úrok. Počínaje splátkou splatnou 20. 5. 2025 tedy nebyly splátky řádně hrazeny. Jiné platby do podání žaloby žalovaná neprovedla. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, žalobkyně zůstatek úvěru ke dni 21. 7. 2025 zesplatnila, o čemž současně informovala žalovanou. K tomuto dni činila dlužná částka na jistině 47 896,13 Kč a na úroku z úvěru 1 582,42 Kč. Ke dni podání žaloby pak žalobkyně požaduje dále i smluvní úrok ve výši 15,90 % ročně od 21. 7. 2025 do 18. 8. 2025 a od 19. 8. 2025 ve výši 12 % ročně v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon o spotřebitelském úvěru“), s ohledem na prodlení žalované pak i úrok z prodlení ve výši 12 % ročně, který žádá až od 31. 7. 2025, i když žalovaná byla v prodlení s plněním peněžité pohledávky již od 20. 5. 2025. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek dne 21. 7. 2025 s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu.5. Právně byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.8. Dle § 2664 o. z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.9. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru a smlouvy o účtu. Na základě uzavřených smluv vedla žalobkyně pro žalovanou běžný účet a také jí poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, splácela ho však pouze po určitou dobu a od května 2025 byla v prodlení s úhradou dlužných splátek. Žalobkyně proto zůstatek úvěru ke dni 21. 7. 2025 zesplatnila a žalovanou vyzvala k jeho zaplacení, a to včetně částky debetního zůstatku na běžném účtu. Žalovaná dlužné částky v žalobkyní stanovené lhůtě nezaplatila, následně uhradila, v září a říjnu 2025, dvě splátky, každou ve výši 1 495 Kč, které žalobkyně započetla na nevyrovnaný debetní zůstatek na běžném účtu žalované, na jistinu a částečně na úhradu kapitalizovaných smluvních úroků. Protože žalovaná žalobkyni po zápočtu shora uvedených plateb dosud nevrátila veškeré poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalované tuto povinnost rozsudkem. Důvodný je i nárok žalobkyně na smluvní úroky, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a které nárokuje ve výši v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 Zákona o spotřebitelském úvěru a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je se splácením svého peněžitého dluhu v prodlení, a to již od měsíce května roku 2025. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 070 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 420 Kč a nákladů řízení dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží paušální náhrada nákladů za každý úkon do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši 100 Kč (v případech, kdy byl návrh podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem sporu je peněžité plnění a hodnota sporu nepřesahuje 50 000 Kč) a za každý další úkon ve výši 300 Kč. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025-615 je pak třeba na místo částky 300 Kč za každý úkon učiněný po podání návrhu přiznat částku 450 Kč. Žalobkyni tak náleží paušální náhrada nákladů celkem ve výši 650 Kč za dva úkony učiněné do podání návrhu na zahájení řízení včetně (předžalobní výzva a žaloba) a jeden po podání návrhu na zahájení řízení (částečné zpětvzetí žaloby). Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 3 070 Kč.13. Ve výroku IV. soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 116 Kč žalobkyni, a to s odkazem na ustanovení § 10 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „Zákon o SOP“), neboť žalobkyně na základě nesprávné výzvy soudu zaplatila soudní poplatek v celkové výši 2 536 Kč, ačkoli správně měl poplatek činit pouze částku 2 420 Kč. Pokud pak žalobkyně žádala o vrácení soudního poplatku v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby, odkazuje soud na ustanovení § 10 odst. 3 Zákona o